Dvakrát za čtrnáct utkání vstoupilo na nynějším šampionátu v Rusku video výrazně do hry. Pokaždé to bylo v pořádku, jenže tyto situace ukázaly i jeden ze zásadních problémů: alibismus rozhodčích.
Poprvé se stalo v duelu Francie s Austrálií. Útočník Antoine Griezmann byl faulován v úniku na bránu. Pro sudího z Uruguaye to bylo složité rozhodnutí. Australan Joshua Risdon škrtl o Francouzovu nohu jen jemně. Útočník však situaci mohl jen těžko ustát, bylo to ve velké rychlosti, v ní stačí málo.
Hrálo se dál, až za chvíli arbitr Andrés Cunha začal na pokyn z videorežie zkoumat pochybnou chvíli. Rozhodl se pro penaltu – správně.
„Sedm z deseti lidí by vám řeklo, že penalta byla, tři se budou hádat, že ne. Pro rozhodčího to bylo velmi těžké. I oni jsou jen lidé a chybovat je lidské. Systém videorozhodčího je teprve na začátku a musíme se ještě hodně učit, jak ho používat,“ řekl poté australský trenér a známý Nizozemec Bert van Marwijk.
Má pravdu, ale debaty prostě budou. Bez nich fotbal existovat nebude.
Zato by měl existovat bez alibismu rozhodčích, který se projevil v druhém případě na mistrovství.
V zápase Švédska s Koreou byl po hodině hry naprosto jasně faulován Viktor Claesson, jehož sundal ve vápně příliš snaživý Kim Min-u. O penaltě nebylo pochyb, přesto si ji rozhodčí Joel Aguilar nedovolil odpískat.
Ač jde o zkušeného sudího, srabácky se spolehl na radu z vyšších míst, tedy z místnosti, kde sedí videosudí.
„Penalta byla jasná, ale nechápu, proč ji rozhodčí neodpískal hned,“ upozornil i švédský trenér Janne Andersson.
Aguilar ze Salvadoru si vzal video jako rukojmí, místo aby bleskově a sebevědomě rozhodl. Jako kdyby Cristiano Ronaldo při penaltě žádal druhý pokus.
Zápas se kvůli tomu zastavil na dobré tři minuty. Faul se udál v 62. minutě, vítěznou branku z penalty má švédský kapitán Andreas Granqvist zapsanou v 65.
To je zbytečné zdržení a jeden z hlavních argumentů odpůrců videotechnologie. Systém za proluku přitom vůbec nemůže.
Jen alibistický rozhodčí.
Fotogalerie |