Dlouhé čtyři roky huntoval své tělo tvrdými drogami. Jak sám kdysi pronesl, s plným nosem nějaké parády řádil jako černá ruka. Není divu, že ho pervitin neboli metamfetamin zaživa vnitřně devastoval! Měnil se k nepoznání.
„Poslední rok byl normálně hnus. To už člověk ví, že je to špatně, už to prostě nefunguje. Ty dávky se musejí, řekněme, zvyšovat, ale ani ne tak, aby se člověk dostal do toho zábavného stavu, který byl na začátku, ale že se jen tak dorovná do toho, aby byl vůbec schopný vstát z postele a nějakým způsobem fungovat. Začíná si mluvit pro sebe mnohem častěji, než byl zvyklý. Každou situaci, která se ho dotkne, vnímá velmi osobně, to znamená, že ji dezinterpretuje. Prostě je paranoidní a tak dále, což komunikaci rozhodně nepřidá. Vlastně se začíná dostavovat také fakt těžká únava a říká se tomu, že mozek cvaká křepelčí polku, takže je tam takové to zrychlení, jako když cvaká přenoska a začne slábnout, řekněme, paměť. Člověk tak jako vypadává z role dost často. Někteří to nevydrží, někteří to ustojí. V tomhle je v uvozovkách pervitin ještě relativně milosrdný, i když myslím, že lidé, kteří jsou na tom dlouho, jsou fakt hodně vyjebaní. Vrátit se z toho není úplně lehké,“ promluvil o těžkém období Bárta v rozhovoru pro Reflex.
Dostat se do spárů omamných látek a propadnout jim není podle zpěváka nic těžkého. „Stát se závislý na tvrdých drogách je strašně jednoduché, protože ty drogy jsou tvrdé a závislost vzbuzují po velmi malé dávce. Když to člověk zkusí, měl by vědět, že se z toho v uvozovkách nevyplácá,“ říká.
Danu Bártovi se to podařilo a z temného dna se s vypětím všech sil dostal. Zvratem pro něj byl poslední den v roce 2000. Od té doby je prý s výjimkou dvou přešlapů čistý.
Fotogalerie |
