Už v deset dopoledne začal na třetím hradním nádvoří přímý přenos České televize ku příležitosti pohřbu Miloslava kardinála Vlka, který před týdnem zemřel na rakovinu ve svých čtyřiaosmdesáti letech.
Pohled do svatovítské katedrály byl přenášen i na dvou venkovních obrazovkách, jedna na nádvoří Hradu a druhá před ním na Hradčanském náměstí, turistů se zdálo být o sobotním dopoledni více než obvykle. Odnesly to také povinné kontroly u vstupu na Hrad, náročnější než obvykle, fronta do svatovítské katedrály byla nekonečná.
Bylo jasné, že pohřeb kardinála přitáhl davy, ale co náhodní turisté, kteří se vydali na výlet? Rozuměli vůbec tomu, proč celou hodinu od desíti do jedenácti, kdy samotný pohřeb začal, zvonily zvony a co se to vlastně na obrazovkách děje?
Průvodci svým turistům vysvětlovali, co se právě na Hradě děje, ale nás zajímali ty skupinky, které přišly bezprizorně, jen s foťákem na krku a s mapou v ruce. Dvě kamarádky, manželský pár, rodinka, skupinka přátel, prostě výletníci z okolních zemí, kteří přijeli poznat Prahu.
Ptáme se dvou nizozemských mladých dívek, které sedí pod obrazovkou a pečlivě sledují přenos. „Víme, že je to pohřeb a je to kardinál,“ odpovídají na naši otázku, jestli vědí, co sledují. „Někdo nám to tady řekl, dokonce tu rozdávají tyto kartičky,“ ukazuje jedna z nich dvě podobenky kardinála Vlka. Druhou ale více zajímají kontroly u vchodu: „Ty kontroly jsou tady obvyklé, nebo je to kvůli pohřbu?“ ptá se. Obvyklé, odpovídáme, načež si dívka sama domyslí, že kvůli teroristickým hrozbám.
Památeční kartičky, které dobrovolníci rozdávali na třetím nádvoří Pražského hradu u příležitosti pohřbu Miloslava kardinála Vlka.
Nádvoří se pomalu začíná plnit, zvony z katedrály se rozléhají po celém areálu a v jednu chvíli jsou až ohlušující, turisté se musí překřikovat. Pětice přátel z Německa si fotí obrazovku, na níž má právě vstup zpravodaj Jan Železný. Míříme k nim.
Je to kardinál Vlch
„Je to kardinál Vlk,“ překvapí jeden z nich a místo Vlk řekne Vlch. „Ale nejsme tu kvůli němu, jsme na dovolené a jen jsme zašli na Hrad.“ Ptali jste na to u infocentra? ptáme se Němců. „Ne, taky máme internet,“ smějí se všichni a muž, který zná kardinálovo jméno, dodává, že si ho chvíli před naším příchodem googloval. Opodál zvědavě stojí mladý pár a poslouchá, co si povídáme, jsou ze Španělska, dívka je v pokročilém stadiu těhotenství. Také drží rozdané kartičky s fotkou kardinála, ale ani jeden neví, co se právě děje. Spolu s německou partičkou jim to vysvětlíme, poděkují a jdou dále.
Lidé na třetím nádvoří mohli sledovat pohřeb na obrazovce.
Začíná samotný pohřeb, který celebruje kardinál Dominik Duka. Na jedné z laviček sedí postarší žena o holi a má červené oči. „Do katedrály jsem jít nechtěla, byla to dlouhá fronta, tady stejně lépe uvidím,“ popisuje dáma z Prahy, která se s Vlkem přišla také rozloučit. „Nejsem věřící, ale je mi líto, že odešla taková osobnost.“ Na obrazovce právě promítají fotky těžce nemocného kardinála z lůžka, sice mává do objektivu, ale je viditelně pohublý, na sobě spousty hadiček. Chvíli to spolu mlčky sledujeme a žena si otře oči. „Ale aspoň je dobré, že dlouho netrpěl,“ říká a dodává, že zde bude až do konce obřadu.
Zastavujeme se u typické rodiny, dva rodiče, dvě děti, kluk a holka, jsou jak z katalogu na domácí štěstí. Přijeli také z Holandska. „Prý je to pohřeb biskupa,“ říká otec rodiny. „To je u vás normální, že je to vždy taková událost?“ ptá se, „venku před Hradem je strašně lidí“. Jejich dva puberťáci si dělají selfíčka u katedrály, zatímco rodiče chvíli sledují Dominika Duku, jak mává kadidlem, pak se vydají po svých.
Pohřeb Miloslava kardinála Vlka, kterou celebroval Dominik Duka.
Na Hradčanském náměstí u druhé obrazovky je plno, lidé sedí i u nohou sochy T.G. Masaryka, někteří fotí sebe s televizí, sebe s hradní stráží, jiní si fotí jen obrazovku.
Pohřeb Miloslava Vlka přilákal i mnoho turistů.
Češi se proplétají s cizinci, slyšíme průvodce držící vlaječky jak vysvětlují, co je zde dnes za událost, skupina Číňanů si fotí úplně všechno, co jim přistane pod nos. Ale anglicky ti námi oslovení neumějí. Tak snad to nakonec byl zážitek i pro ně.
Fotogalerie |
