Komentář: Baroš je zase nenáviděným králem. Čím pije soupeřům krev?

Milan Baroš, kapitán Baníku Ostrava, dokáže soupeřům znepříjemnit život. Takhle si podržel jabloneckého obránce Davida Hovorku. | foto: ČTK

Obelhává věk? Za čtvrt roku mu bude sedmatřicet, má za sebou stovky bitev na hraně, tělo rozbité. Přesto Milan Baroš dál válí, což potvrdil i v prvním kole fotbalové ligy, v němž zásadně přispěl k výhře Ostravy nad Jabloncem 1:0. Byl u gólu – a k tomu soupeře ničil psychicky i fyzicky.

Jiný už nebude. A je to dobře.



Milan Baroš není tuctový fotbalista. Nakonec, vyhrál Ligu mistrů, byl nejlepším střelcem evropského šampionátu.

K tomu pár aférek, ostré názory…

Před pár lety, když kopal v Mladé Boleslavi a Liberci, to už vypadalo, že pomalu končí. Nehrál špatně, ale ničila ho zranění, navíc bylo vidět, že v české lize patří jen do jednoho dresu – do modrého (či bílého) trika Baníku.

Milan Baroš při týmovém focení Baníku se synem Patrikem.

Milan Baroš při týmovém focení Baníku se synem Patrikem.

Nakonec se do hrdého klubu, v němž vyrůstal, vrátil. Najednou je z něj zase tygr v útoku. Málokdo ho zastaví. A pokud už se to soupeřům povede, je jasné, že i oni utrží desítka ran, nadávek. Prostě se jim Baroš vryje pod kůži.

Znovu se to ukázalo v pondělí, kdy na sever Moravy přijel Jablonec, nejlepší mužstvo jarní sezony. Baroš se pustil hlavně do obránce Davida Hovorky, s ním působil v Liberci. Znají se, ale to přece nic neznamená.

David Hovorka byl při duelu Baníku s Jabloncem nejčastějším protivníkem Milana Baroše.

David Hovorka byl při duelu Baníku s Jabloncem nejčastějším protivníkem Milana Baroše.

Tu ho Baroš držel pod krkem, tu mu vynadal. „S Barym to tak bývá,“ usmál se zadák, který si na nic nestěžoval.

Sám Baroš okomentoval jejich střety po svém: „Znám se s ním z Liberce. Je to hodný kluk, mám ho moc rád. Fakt, mluvím vážně. Je to super kluk. Jsem rád, že je těch devadesát minut na hřišti takový. Pokopeme se, nadáme si, ale tak to má být. Nebudeme nijak brečet. Po zápase jsme si podali ruce. Nic se nemění, pořád ho mám rád.“

Do rozepře se dostal také s jabloneckým koučem Petrem Radou, podobně emotivním mužem. Ti dva chlapi se znají z národního mužstva, potkávají se léta. Rada byl nakonec na hřišti podobný jako Baroš. Vlétl do všeho, rozhodně nebyl žádný kliďas.

Možná i proto si vjeli v pondělí v podvečer do vlasů.

Jejich střet skončil stejně jako ty s Hovorkou, po zápase bylo vše O.K.

Milan Baroš si rád při zápasech popovídá – se soupeři, s rozhodčími...

Milan Baroš si rád při zápasech popovídá – se soupeři, s rozhodčími...

Jablonečtí zareagovali velmi dobře, byť se Baroš nakonec podílel i na vítězné brance. Důrazem a důsledností donutil k vlastnímu gólu zadáka Tomáše Holeše, přesto Severočeši nebrečeli.

To byl trošku rozdíl oproti sparťanům, které MB podobně ničil na jaře. Rovněž dal (zařídil) vítězný gól, také se hádal, škorpil, mlátil kolem sebe, pokopal snad každého, kdo se k němu přiblížil.

„Vím, že mě sparťani asi nebudou mít rádi. Hádám se s nimi celý zápas. Nadáváme si. Ale nic proti nim nemám. Říkal jsem jim, že hrajeme o holý život, takže kolem nich nebudu běhat v sukýnce. Souboje, to je můj způsob hry. Pro mě jsou důležité tři body. Po zápase jsem si s nimi podal ruku a teď se s nimi mohu normálně pobavit. Vím, že asi na mne budou naštvaní, ale to mě vůbec nezajímá,“ přiznal sám slavný fotbalista po vítězství nad největším rivalem. „Vím, že je to třeba někdy za hranou, někdy si nadáváme i dost, ale už se nezměním.“

Sparťané jeho hru neunesli.

Jablonečtí jim v tom dali na frak.

Fotogalerie





Komentáře