Ten výčet je pořádně smutný, především pro sparťanské fandy: Hacken, Malmö, CSKA Moskva, opakovaně Plzeň, naposledy Slavia. Letenský tým nezvládá souboje, v nichž jde o všechno, v nichž má ukázat, že stále platí sousloví Železná Sparta.
Ono totiž neplatí.
Milan Petržela střílí druhý gól Plzně. Sparťan Marek Matějovský s ním prohrál klíčový souboj.
Zdeněk Ščasný, kouč rudých, po nedělní blamáži pronesl: „Náš výkon neměl koule.“ Bylo to tak, mužstvu nepomohly ani dva dárky v prvním poločase. Zaprvé gólman David Bičík, na podzim jasně nejlepší hráč Sparty, chytil penaltu, zadruhé se chvíli před přestávkou nechal hloupě vyloučit plzeňský kapitán Václav Procházka.
Ve druhé půli se však ukázalo, že Sparta nenávidí fotbal, který bolí. Důkazem jsou výkony hráčů, jež mají Spartu táhnout. Záložníci Marek Matějovský s Bořkem Dočkalem jsou však fotbalisty ze staré školy. Sice brilantní technicky, ale nevýbušní, nedůrazní.
Bořek Dočkal obranu Plzně nezdolal.
Pravda Matějovský občas přitvrdí, jde však jen o pseudobojovnost, která část končí trestem – viz vyloučení s CSKA Moskva a karta v Plzni, o niž by Jaromír Bosák řekl, že byla hodně tmavě žlutá. Není divu, že ani jeden z těchto hráčů, k nimž patří i Josef Hušbauer, nezvládli těžkou konkurenci v zahraničí. Místo toho v klidu dožívají ve Spartě, kde mají dlouhodobé kontrakty.
Dostat z nich jejich pohodlnost nedokázal kouč Vítězslav Lavička ani nyní jeho nástupce Ščasný. Proto je jasné: Kádr Sparty potřebuje odolné hráče, a tudíž radikální řez.
