Svůj krok Petříček doprovodil hraním na city, když podpořil nedomyšlenou iniciativu europoslankyně Michaely Šojdrové (KDU-ČSL) týkající se pomoci několika syrským sirotkům přímo v České republice. Obecně jde o další z připravených kroků komunikační strategie mladší krve sociálnědemokratických progresivistů, kdy právě ministr zahraničí a jeho stranická kolegyně Jana Maláčová v poslední době soupeří o vliv a budoucí pozici ve straně i ve vládě.
Petříček zápolí se Zemanem i veřejným míněním
Tlačením na pilu by si ale mladý ministr zahraničí pod sebou mohl definitivně podříznout větev. Když pomineme omleté pravidlo, že každý je nahraditelný, pak Petříčkův případný odchod z vlády by mohl uklidnit situaci a prospět všem. Již několik dní se hovoří o vládní rošádě, která by nemusela mít podobu pouze personální výměny ministrů, ale i přeskupení resortů mezi koaličními stranami. Vyloučena tak vůbec není výměna ministerstev mezi koaličními partnery s tím, že například ministerstvo školství by připadlo ČSSD a ministerstvo zahraničí hnutí ANO.
Politická logika tohoto scénáře je evidentní. Sociální demokracii totiž ministerstvo zahraničí v lepším případě nepřináší vůbec nic, v horším případě jí působení na tomto ministerstvu přidává záporné body. Tomáš Petříček se svými některými kroky na ministerstvu zahraničí dostává do střetu s většinovým míněním veřejnosti, prezidentem republiky Milošem Zemanem i premiérem Andrejem Babišem. Obsazením ministerstva zahraničí nominantem hnutí ANO by naopak mohl získat právě Andrej Babiš, který by tím posílil svůj diplomatický „tah na branku“, který se v klíčových jednáních stejně soustřeďuje na osobu premiéra.
Strana, která balancuje na hranici volitelnosti v budoucí Poslanecké sněmovně a nemá nic jisté ani v blížících se volbách do Evropského parlamentu, si zkrátka nemůže dovolit iniciativy jdoucí proti většinovému mínění ve společnosti. Stagnující preference ČSSD ukazují, že voliči se z vandru nevrací a názorově rozkolísané straně příliš nevěří.
Petříček jako nová tvář deroucí se – spolu s ministryní Janou Maláčovou – do vedení ČSSD zatím v podstatě nenabízí nic jiného než pokus o levicově liberální revoluci v politice strany. Tento pokus však zatím nepřináší politické body ani vidinu většího vlivu ve vládě. Stranický sjezd tak rozhodne o tom, jestli sociální demokraté dají této vizi zelenou, respektive jí na cestě k případnému úspěchu dopřejí více času. Vyhlídka Petříčkova triumfu je ale nejistá a ke změnám ve vládě s velkou pravděpodobností dojde tak jako tak.
Změny ve vládě po sjezdu ČSSD
O tom, že změny ve vládě nelze vyloučit, hovořil Andrej Babiš už v úvodu roku. Období, kdy obě vládní strany budou mít za sebou stranické sněmy v kombinaci s blížícími se evropskými volbami, představuje ideální podhoubí pro naservírování změn. Volič je poněkud unaven stereotypem a je třeba jej probudit z letargie. A premiér si určitě nenechá vzít strategickou iniciativu a pozitivní obraz u voličů, že je to právě on, kdo drží otěže akceschopnosti a úspěchu současné vlády.
I když se ČSSD bude snažit a bude chtít ukázat, že v několika tématech je schopna držet hlavní taktovku, pořád její soupeření s hnutím ANO připomíná boj obra s trpaslíkem. Jan Hamáček je ve vleku stagnujících preferencí, různých názorových křídel ve straně i závazků, které učinil za svoje zvolení.
V daleko komfortnější pozici je tak samozřejmě Andrej Babiš, který v podstatě může ukázat na jakéhokoliv ministra a svým voličům krok náležitě zdůvodnit. Výsledky víkendového sněmu ANO premiérovi jen potvrdily ten nejširší manévrovací prostor, který pro případné změny může mít.
Petříčkovu epizodu je tak třeba vnímat v širších souvislostech personální rekonstrukce. Průvan ve vládě se zkrátka přiblížil. Andrej Babiš bude jednat a ČSSD musí být připravena adekvátně reagovat. Otázkou je tak spíše to, koho dalšího – kromě Petříčka – se změny dotknou.