Karel Gott a jeho dětství: Měl podivnou zálibu, jak se z něj stal třídní rebel?

V autobiografii z roku 1968 se Karel Gott rozepsal o svém dětství. Mnoho lidí jistě zaujme, co byl největší koníček „božského Káji“.

„Pokud jsem měl v útlém dětství nějakou vášeň, byly to smuteční obřady. Bezelstně jsem se těšíval na pohřeb kteréhokoliv občana s výjimkou blízkých příbuzných a doprovázel jsem každého až k vykopané jámě, nad níž farář pronášel smuteční řeč, které jsem nerozuměl. Ale mne k slzám dojímala,“ svěřil se Gott.

Během pohřbů prý rád utěšoval plačící lidi kolem sebe. „Když se dlouho žádný pohřeb nekonal, našel jsem si přejetou kočku nebo zmrzlou vránu a vystrojil jsem jí slavnou poslední cestu,“ vzpomínal nejslavnější český zpěvák.

U babičky na venkově

Než rodina odešla z Plzně, byl Gott ukázkový slušňáček. Nějaký čas bydlel u své babičky z matčiny strany na venkově, kde prý strávil jedno z nejkrásnějších období života. Vzpomínkou na tuto dobu je píseň Babička.

Gott zamlada miloval pohřby.

Prvním písním Karla Gotta naučila jeho maminka. Tatínek ho zase vodil na fotbal, ale malý Karlík nebyl příliš sportovní typ.

„Nikdy to ve mně nevzbuzovalo žádné pocity. Zrovna tak ve mně nevzbuzovaly city ani ostatní otcovy záliby,“ řekl Gott.

Proměna v rebela

Na základní škole v Praze si Karel Gott našel už poměrně normální koníček a tím bylo malování. V třídě se navíc setkal se spolužáky, které nazýval „živly, s jakými se v Plzni nikdy nesetkal“. 

„Mým nejlepším přítelem se stal okamžitě kluk ze třetí lavice u dveří, jistý Olda, který mne okouzloval svou zpupností vůči pedagogům a nepoddajností, jíž jsem sám nebyl schopen. Tehdy pro mne škola ztrácela význam a výklady u tabule mi připadaly suché a zbytečné,“ popsal Gott svou proměnu v třídního rebela.

Byl to nejdřív pěkný slušňáček, ale vyrostl z něj třídní rebel.

Láska k pohřbům v něm ale zůstala. Jak jinak vysvětlit to, že když měl na kroužku uměleckého malování nakreslit libovolný obraz, vybral si pohřeb?

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii