V pátek svět opustil legendární herec Marián Labuda, kterého si čeští diváci oblíbili především pro jeho lidovost a nadsázku, se kterou každou svou roli odehrál. Jednou z nejvýraznějších postav, kterou ztvárnil, nepochybně navždy zůstane řidič Pávek ze Svěrákova filmu Vesničko má středisková z roku 1985.
Spolu s vysokým Otíkem totiž vytvořil legrační dvojici, která diváka zaručeně neomrzí. Více než třiceticentimetrový rozdíl mezi ním a maďarským hercem Jánosem Bánem a rozdílnost jejich osobností zkrátka daly snímku něco navíc. Přesto Svěrák zpočátku Labudu nechtěl.
Když začal příběh psát, inspiroval se svým známým Karlem Rozkošným, řidičem náklaďáku JZD Čechtice, který vždy jezdíval se závozníkem, málomluvným dlouhánem v modrém kompletu. Bavilo ho, že si spolu i přes věkový rozdíl hodně povídali a Karel byl závozníkovi učitelem a dobrým rádcem. Nakonec právě na této dvojici celý příběh postavil.
O tom, jak by měly postavy vypadat, měl tedy jasnou představu. A zatímco János Bán, po kterém sáhl režisér snímku Jiří Menzel až do Maďarska, splnil jeho očekávání, s Labudou zase tak spokojený na začátku nebyl.
Svěrák si Labudu v roli nejdříve nedokázal představit. Jakmile však nastoupil na plac, věděl, že rozhodli správně.
To proto, že nevěděl o jeho kvalitách a nebyl si jistý ani jeho vzhledem. „Traduje se, že jsem nebyl spokojen s Mariánem Labudou, ale to není tak docela pravda. Já jsem toho řidiče viděl podle toho vzoru, podle Karla Rozkošného. Labudu jsem z větších rolí neznal, já jsem nevěděl, jak veliký je herec. Při prvním setkání mi říkal: Já jsem na tobě viděl, že mě nechceš. Ale jak jsem viděl první záběry, tak jsem ho chtěl,“ uvedl v minulosti Svěrák, kterého hned během prvních kamerových zkoušek Marián přesvědčil o opaku.
Zamiloval si ho stejně tak jako každý divák pro jeho přirozenost a lehkost, se kterou dokázal hrát. Ihned tedy zapomněl na svého favorita Petra Nárožného, kterého chtěl původně do role řidiče obsadit. Labuda mu totiž kromě přirozenosti do filmu vnesl komičnost právě díky svému vzhledu.
Marián Labuda tak, jak si ho pamatujeme všichni. Jako pan Pávek ve filmu Vesničko má středisková.
Nejvtipnější je poté scéna, kdy Otík a Pávek hrdě kráčí vedle sebe a divák může pozorovat ty neuvěřitelné rozdíly, mezi nimiž je nejvýraznější především výška Jánose a šířka Mariána.
Film vznikl nedopatřením
Jeden z nejúspěšnějších českých filmů vznikl kvůli administrativní chybě. Zdeněk Svěrák totiž dostal dvakrát zaplaceno za námět k jinému Menzelovu filmu Na samotě u lesa. Když se na to přišlo, herec a scenárista musel narychlo vymyslet námět k dalšímu filmu, aby na to nepřišla finanční kontrola. „Námět na film, což je asi sedm stránek, nám omylem vyplatili dvakrát, ono to nebylo moc peněz, asi dva tisíce korun. Po letech nebylo možné peníze nějak vrátit, takže nejlepší řešení bylo, že by tam ten námět skutečně existoval jako zamítnutý,“ přiznal Svěrák, který měl na sepsání nového příběhu pouhý den.
„Já jsem řekl: Do kdy to chceš? A on: Do zítřka. Ale netrap se tím, jde jen o to, aby tam byl ten kus. Napiš cokoliv, hlavně aby se to odehrávalo na venkově. Já jsem si říkal, když se s tím nebudu trápit a napíšu, co mi slina na jazyk přinese, tak bych to mohl do zítřka stihnout,“ a také stihl a z příběhu psaného téměř na koleni se stal skutečný trhák.
Mezi další obyvatele Křečovic patří třeba hrubián Turek (Petr Čepek) a mnoho dalších svérázných postav. Jejich osudy se komicky proplétají kolem hlavního motivu, který představuje Pávek a jeho rozhodnutí po řadě nehod nejezdit s Otíkem coby jeho závozníkem.
A to především díky lidovému charakteru postav. Nejenom v případě Pávka a Otíka se totiž Svěrák inspiroval lidmi ve svém okolí. „Psal jsem s naprostou bezstarostností. Pro jména jsem nechodil daleko – když jsem potřeboval pojmenovat postavu, tak jsem jí dal jméno někoho z našeho divadla – třeba Rumlena, nebo Hrabětová (u nás hraje Honza Hraběta),“ uvedl dále.
Menzel rozhodl
Když se námět dostal na Barrandov, kde ho podle plánu zamítli, Svěrák si příběh schoval a jednou ho při jízdě do Ústí nad Labem přečetl Jiřímu Menzelovi. A ten o osudu filmu rozhodl. „Vyprávěl jsem mu to a on řekl: Člověče, udělej mi to na film, já si to u tebe objednávám. A tak se námět skutečně realizoval. Takže po účetní stránce je to v pořádku,“ zasmál se.
Menzelovi se námět Zdeňka Svěráka líbil natolik, že se ho rozhodl zfilmovat.
Scénář nakonec Svěrákovi trval šest let, než se s Jiřím Menzelem mohli pustit do natáčení a výběru herců.
Labuda se za úspěch filmu modlil
Protože Labuda dobře věděl, že nebyl Svěrákovým favoritem, chodil se během natáčení modlit do místního kostela, kde Boha prosil, aby měl film úspěch. „Když jsme začali natáčet, tak jsem navštívil místní kostel, abych se vroucně pomodlil, aby se ten film povedl. A vyplatilo se,“ prozradil Labuda v minulosti.
Marián věděl, že nebyl favoritem Svěráka. Chodil se proto modlit do kostela, aby se film dočkal úspěchu.
Co však neuvedl, že do kostela chodil potají, aby nebyl popotahován komunistickým režimem. Tato činnost byla totiž v minulosti u populárních herců považována za provokaci.
Zdravotní komplikace nastaly krátce po návštěvě Křečovic
Když se Marián v rámci natáčení televizního dokumentu podíval po 31 letech do Křečovic, kde se příběh filmu odehrával, byl ještě plný síly a optimismu.
Krátce na to u něj však nastaly velké zdravotní problémy. V roce 2016 uprostřed letních prázdnin zkolaboval před svým domem kousek od Bratislavy. Původně se lékaři domnívali, že jde o mrtvici, následně však vyšlo na povrch, že herce trápí silná cukrovka. Ze zdravotních potíží se herec dostával několik týdnů a o svém stavu absolutně nemluvil.
Stejný scénář, jiný konec
A právě podobný kolaps se herci stal začátkem roku 2018 osudným. Stejně jako před dvěma lety, i tentokrát se Labuda skácel k zemi přímo před svým domem. I přes rychlý zásah manželky Viery a záchranářů ale nebylo slavnému představiteli Pávka bohužel pomoci.
Marián Labuda s milující manželkou Vierou.
Záchranáři po neúspěšném pokusu o oživení konstatovali na místě smrt. Herec tak naposledy vydechl přímo v náruči své drahé ženy.
Fotogalerie |
