Ladislav Vízek sice patřil mezi nejlepší fotbalisty světa své doby, na vrcholu kariéru mu ale nebylo přáno hrát v zahraničí, kde by si mohl vydělat zcela jiné peníze. Dnes je za to možná i rád. Sám přiznává, že čím víc peněz by měl, tím víc by prohrál.
„Znám příklad fotbalisty, který si přivezl stamiliony a prohrál je. Mluví se o 300 až 400 milionech. To není malý peníz, to už je nemoc. Bojím se, že kdybych tyhle miliony měl, že bych také nezůstal u prohry pět tisíc, že bych taky šel a prohrál je. Díky tomu, že jsem neměl takové peníze, neměl jsem ani ten hazard takový. To je možná pro mě dobře,“ řekl v pořadu 13. komnata Vízek, jehož svého času hazard i dobře živil.
Ve své hospodě provozoval hrací automaty, těm sice nepodlehl, ale nebezpečná pro něj byla kasina a karty.
„Umět prohrát není nic těžkého. Shodou okolností jsem nejvíc prohrál na fotbale, kasino je nebezpečí, ale tenkrát mi to nevadilo, byl jsem při penězích. Když jsme zavírali hospodu, v jedenáct hodin jsme jeli do kasina. Půjčil jsem si z tržby nějaké peníze, které jsem chtěl vrátit. Kolikrát se to nepodařilo,“ popsal Vízek.
Jeho zeť Vladimír Šmicer řekl, že byly časy, kdy si domů jezdil ve dvě ráno pro peníze do sejfu a zase se vracel do kasina. Na Vízka se ale prý mnohdy usmálo štěstí.
„Já dost často i vyhrál. V kasinu jsem jednou vyhrál takových peněz, že ten stůl potáhli černým plátnem, že jsme je porazili. Z těch peněz jsme žili dlouho,“ popsal bývalý internacionál, který dost dobře ví, že mnoho sportovců skončilo kvůli hazardu bez střechy nad hlavou.
„Zdeno Šreiner skončil u popelnic, Petr Janečka živořil. Ten byl závislý na alkoholu. Byl rozvedený, o vše přišel, neměl kde bydlet, děti se ho zřekly. Byl to reprezentant,“ vzpomíná Vízek, který takto neslavně naštěstí neskončil.
Fotogalerie |
