Skutečně, na vlastní oči je pro královské fanoušky prožitek nepopsatelně intenzivnější. Ať už jde o to vidět, jak moc dokáže jedna rodina semknout celou zemi, co všechno jsou pro ni Britové i zahraniční fandové ochotni udělat, nebo zkrátka jen o to, jaké to je vidět „royals“ na vlastní oči.
Sám jsem od čtvrtečního večera monitoroval situaci na Mallu, ale jak přicházeli další a další fanoušci a rozkládali si tu stany, aby v sobotu mohli na pár krátkých okamžiků zahlédnout krále a jeho blízkou rodinu, bylo jasné, že tudy cesta nejspíše nepovede.
Vsadil jsem na to, že podél trasy průvodu, která do Westminsterského opatství vedla přes Trafalgar Square a Whitehall, byly možnosti kempování omezené a policie tam lidi nechávala až od sobotních šesti hodin ráno. Budík jsem nastavil na 4:30 a prvním metrem jsem zamířil na Westminster. Byť už se Whitehall plnil, podařilo se mi zabrat místo naproti slavné adrese Downing Street 10, kde sídlí britští premiéři.
Během korunovace ukazoval na něco starší sestře Charlottě, mladý princ rád rozptyluje okolí a je zvídavý.
Po chvíli se ukázalo, jak luxusní místo to je. Na schodech historické budovy, kde sídlí tajemník pro záležitosti Walesu a dříve tam měla zázemí třeba i komise pro kompenzaci otroctví, byl skvělý výhled na trasu průvodu. Také že byl o místa boj, celé ráno se na schody pokoušeli prodrat další a další lidé, ale my, co jsme měli zabráno jako první, jsme se nedali.
Nakonec z toho bylo „krásných“ devět hodin, z toho zhruba šest ve vytrvalém dešti. Celou dobu raději o žízni, protože mobilní toalety byly jen u Mallu či v parcích, kde stály velkoplošné obrazovky. A také s rodinou neuvěřitelně uřvaných Francouzů po boku.
Bavíte se dobře, malý princi? Zdálo se, že Louis vykřikl vzrušením, když kolem prolétla letka královského letectva.
Nelitoval jsem ale ani na jedinou vteřinu. Jak jsem zmínil, teprve až v mokru a chladu na Whitehallu jsem pochopil, co královská rodina znamená. Pro fanoušky z celého světa, kteří na plot věšeli vlajky, ale hlavně pro Brity.
Dorazili lidé všech možných věkových kategorií nebo ras. Běloši, černoši, staří i mladí. Naši skupinku na schodech u waleského domu tvořili maminky a tatínkové s dětmi předškolního věku, puberťáci, ale i několik stařenek, které sice špatně chodily, ale poctivě si v nepříznivém počasí odstály několik hodin. A všichni se bavili stejně.
Během oněch devíti hodin se podařilo navázat i několik přátelství.
Rodina prince Williama a Kate cestou z korunovace
Pobavila mě třeba britská paní, typická lady kolem osmdesáti let, která přišla, roztáhla židličku, sedla si přímo před asi sedmiletou holčičku odněkud z Latinské Ameriky a kompletně jí zakryla výhled. Mamince se to vůbec nelíbilo, ale stačilo asi deset minut a už z nich byly kamarádky. Paní jí nabídla židli jedné ze svých přítelkyň, které stály dál, a vyprávěla jí o tom, jak si v září vystála celou frontu na rakev královny, přestože špatně chodí.
Já se dal do řeči s paní ve věku kolem sedmdesáti let. Obrovská sympaťačka, vyprávěla mi o svých vzpomínkách na Prahu, kam se podívala v roce 1969, a předala tipy, co navštívit v Británii kromě Londýna. Vyzdvihovala hlavně Oxfordshire, kde se narodil Winston Churchill, její velký idol. Prý má doma nespočet novinových výtisků z roku 1965, kdy největší Brit historie zemřel a byl mu vypraven pohřeb, který se rovnal těm královským.
Expres sledoval korunovační průvod z předních řad.
Nezeptal jsem se ani na jméno, což mě mrzí. Paní mi každopádně udělala skvělou komentátorku vojenského průvodu, který předcházel kočárům s členy královské rodiny, a vysvětlovala, která jednotka patří ke které části britské armády. Tatínka měla u námořnictva, takže se perfektně vyznala.
Charlotte i Louis „zastínili“ bratra
Nejen dění kolem korunovace dělá královskou rodinu tak královskou. Vidět naživo Karla III. s Camillou, jak přijíždějí ve slavném kočáře Gold State Coach do Westminsterského opatství a potom z něj odjíždějí s korunami na hlavě, je nepopsatelný zážitek.
Rodina prince Williama a Kate cestou z korunovace
Bavíte se dobře, malý princi? Zdálo se, že Louis vykřikl vzrušením, když kolem prolétla letka Rudých šípů.
Zčásti kouzlo monarchie určitě tkví v tom, jak pompézní akt dokážou její činovníci udělat z něčeho tak obyčejného, jako je to, že někde projede kočár. Průvod vojáků, policistů, královských strážců... Vše dohromady skutečně působí tak, jako by člověk sledoval něco nadlidského, božského. A snadno se pak věří, že i britský král je více než obyčejný smrtelník.
Úplně stejně elektrizující atmosféra ale panovala i ve chvíli, kdy cestou z Westminsterského opatství zpět do Buckinghamského paláce Karla III. a Camillu následovala rodina králova syna Williama.
Jemu a manželce Kate tentokrát tak trochu ukradly pozornost jejich tři děti, alespoň tedy ve chvíli, kdy rodina projížděla kolem nás. Právě nad roztomilým pohledem do přední části kočáru se všichni rozplývali. Já si jako první všiml nejmladšího Louise, který lepil obličej na sklo a díval se po lidech. Pak prostřední princezny Charlotty, která jen lehounce ostýchavě mávala lidem a působila velmi vyspěle.
Teprve až po pár okamžicích jsem si uvědomil, že postava mezi nimi, která v tu chvíli mlčky sledovala dění a byla nejméně výrazná, bylo to nejdůležitější dítě: princ George, budoucí král. Kdoví, možná mu v tu chvíli hlavou probíhalo, že ho stejně důležitý a náročný den jednou čeká také.
O nic menšího potlesku se dočkala také princezna Anna, která kočár milovaného bratra Karla doprovázela na koni, či Edward, vévoda z Edinburghu, s manželkou Sophií a jejich dětmi lady Louisou a Jamesem, hrabětem z Wessexu.
Nezbývá mi než souhlasit s několika královskými fanoušky z naší „waleské party“ včetně dámy, která mi komentovala vojenskou přehlídku: Dnes jsme byli svědky toho, jak se píše historie. A to je zážitek na celý život.
Fotogalerie |
