1. Past na Jiřinu
Jiřina Štěpničková zářila nejen na divadelních prknech, uvedla se i jako excelentní filmová herečka. Debutovala po boku Huga Haase ve snímku Muži v offsidu.
Když přišla druhá světová válka a do českých kin začaly proudit německé filmy, zářná kariéra se v mnohém zkomplikovala. Jako jednu z nejjasnějších hvězd se ji snažil německý film dostat na svoji stranu, marně. Štěpničková si na rozdíl od slavných kolegyň našla cestu, jak nátlaku uniknout.
Po konci druhé světové války doufala, že zlým časům odzvonilo. Přes politické dusno a klid před bouří nedbala varování a dobře míněných rad a vrátila se z Londýna do vlasti.
Okamžitě se dostala do hledáčku StB. Psal se rok 1948 a Štěpničková odmítla spolupracovat. Následovalo několik výhrůžných telefonátů, které završila politická past. Ta herečce doživotně zlomila vaz.
Štěpničková obdržela dopis od režiséra Františka Čápa, který jí psal, ať za ním přicestuje do západního Německa, že pro ni má roli. Herečka si dle pokynů sbalila pár věcí, tehdy čtyřletému Jiřímu řekla, že jedou za otcem do Karlových Varů, a v noci lesem se vydali na hranice.
Ráno 22. října 1951 však kolem jejich hlavy začaly létat kulky. Padli do pasti. Dopis byl podvrh. Štěpničkovou chytili a zatkli.
Následoval kolotoč tvrdých výslechů, lynč, psychické a fyzické týrání a v neposlední řadě také petice kolegyň z vinohradského divadla, které požadovaly hereččinu smrt.
Dokument s podpisy Světly Amortové, Světly Svozilové, Jarmily Švabíkové a Soni Neumannové se sice nikdy nenašel, pachuť ale přetrvává dodnes. Zvláště s ohledem na to, že všechny ze jmenovaných Jiřinu Štěpničkovou neměly rády a záviděly jí.