Herec Jaroslav Satoranský (80) truchlí, zemřela mu žena, která byla jeho první a jedinou láskou. Nikdy se na jinou nepodíval, jeho srdce patřilo jen manželce Libuši, o které tak něžně mluvil. Kdykoliv na ni došla řeč, blahem se rozplýval a v očích měl – i přes pokročilý věk – záblesky zamilovaného studenta.
„Mně bylo sedmnáct a půl, jí patnáct a půl. Čtyři roky, po dobu mé divadelní fakulty, jsme spolu chodili a na konci studia jsme se vzali. Byla to krásná svatba na Staroměstské radnici, kam dorazili i mí spolužáci v kostýmech a zazpívali nám. Vzal jsem si svou první lásku a jsem s ní celý život. Já vám to říkám pořád, že mám štěstí,“ řekl před časem herec zamilovaně.
Manželka pro něj nebyla jen partnerkou, která mu vytvářela rodinné zázemí, aby měl prostor na svou náročnou práci, aby se zdokonaloval. Nic ale nebylo zadarmo, vztah si samozřejmě museli pevně vybudovat a neházet ho za hlavu při prvních neshodách.
„Každý jsme nějaký a univerzální recept neexistuje. U nás se ženou byla ale jedním ze základních kamenů určitě tolerance. Hlavně tedy z její strany, protože žít vedle herce rozhodně toleranci vyžaduje. Už jen proto, že pracujeme úplně jinak než lidé v ‚běžných‘ profesích. Žádné od osmi do čtyř u nás neplatí. Za dva roky budeme svoji šedesát let a pořád nám to funguje. Já poslouchám jako hodinky, takže nemáme problém,“ pronesl Jaroslav ještě nedávno, kdy se těšil, že s Libuškou oslaví diamantovou svatbu.
Té se bohužel už nedočká a nejhorší je, že po tak dlouhém společném životě neodchází jen vaše polovička, ale je to i kus sebe sama. Co s ním bude teď, když jeho paní již není mezi námi?
Jaroslav Satoranský přišel o svou milovanou manželku.
Největší oporou mu samozřejmě bude dcera Martina a vnuci Jakub s Janem, kteří herci minimálně vnesou pyšnou radost do života. Pro starší lidi může mít taková ztráta člověka, který s vámi kráčí světem po celý život, dokonce až fatální následky a chřadnutí srdíčka je velmi často způsobeno steskem, nikoliv zásadními změnami vlivem stárnutí.
Herce drží nad vodou i práce. I v osmdesáti letech je stále aktivním umělcem, který natáčí, ale také hraje v divadle. Jen teď v době pandemie koronaviru bude muset ještě počkat, než se svatostánky znovu otevřou a natáčení zase nabere na obrátkách.
„Mě to divadlo pořád baví. Ten život je s ním takový pestřejší. Hraju zhruba obden, to jde. Na Vinohradech mám smlouvu do června příštího roku a pak se uvidí. Asi už bych se ale potom opravdu rozloučil,“ prozradil Blesku, když bilancoval nad svým životem.
Fotogalerie |
