Proč vás vůbec napadlo zúčastnit se kulinářské soutěže?
Souhra náhod. Sama jsem se nepřihlásila, to by mě nikdy nenapadlo. Byla jsem oslovena a následoval casting, bavila mě celá ta cesta a přemýšlení o tom, že by se to opravdu stalo realitou, jsem prakticky nevěnovala žádnou pozornost, protože účast bezchuťového jedince v kulinářské soutěží je paradox. Když mi zavolali, že jsem vybraná, opakovaně jsem se ptala, jestli jsou si jistí, protože se to nezmění ze dne na den a chuť ani čich ke mně nenakráčí s velkým se zvoláním Jsme zpět!
Jak byste popsala natáčení? Šla byste do toho znovu?
Mé zážitky jsou pestrá paleta barev a pocitů. Jsem maximalista. Beru si z věcí, které mi vstoupí do života, vše, co je možné. Ať už to aktivně tvořím nebo jen mlčky vstřebávám. Perfektní také bylo, že jsme si jako skupina lidsky sedli během chvíle a i celý štáb byl pro nás neskutečnou oporou. Kromě všech úsměvných i náročných situací jsem si párkrát prožila i fyzickou bolest. Člověk mnohem snadněji vše zvládá odpočatý než unavený. Líbilo se mi být ve společnosti lidí, kteří něco tvoří, mám k nim obrovskou úctu. Jídlo spojuje a grilování obzvlášť. Jen když se vysloví slovo grilování, tak většina se pousměje a v myšlenkách se zasní, jsou s ním spojené příjemné zážitky.
Váš partner v soutěži je Rado, je to váš kolega a kamarád, jak jste se postavili k tomu, kdo bude velet? Nebo jste rovnou jeli půl na půl?
Byli jsme pod permanentním dohledem kamer a mikrofonů a pro oba to bylo nové a nezvyklé a současně limitující z důvodu mé absence chuti a čichu. I když jsme to věděli, v praxi se to hůře uchopuje. Hodně nám pomáhalo, že jsme měli hned od začátku rozdělené role. Rado byl jednoznačně hlavou našeho týmu.
Porota může působit přísně kvůli Zdeňkovi Pohlreichovi, byla taková?
Oba pánové Zdeněk s Martinem byli úžasní, když jsem se dozvěděla, že to budou právě oni, nastoupil respekt. I když byli v rolích soudců, velmi často poradili. Když bylo potřeba, názorně nám ukázali, jak si s nějakou svízelnou situací poradit. Občas, když nám vypnul mozek a byli jsme paralyzováni stresem hlavně v začátku, podařilo se jim nás navést zpět do relativního klidu. Bravurně vás zvládají zmást. Tváří se tak, že máte dojem, ať cokoliv uděláte nebo řeknete, našlapujete po minovém poli a čekáte, kdy to bouchne. Tohle jim jde vážně znamenitě. Moderátoři zase obrušovali hrany ostrých výroků porotců a aktivně to s námi prožívali.
Jde vůbec vařit nebo grilovat s tím, že jste přišla o čich a chuť? To přece musí být silně omezující.
V mém případě se nebavíme o vaření, jak by si řada z nás představovala. Základem je zelenina na všechny způsoby, protože tu můžete jíst od syrové po maximálně tepelně upravenou na všechny způsoby. Konzistenci poznám a osobně dávám přednost všemu na skus. Je to omezení, které je však součást mého dennodenního života už několik let, přesněji od prosince 2020. První dny jsem si byla jistá, že se to do pár týdnů vrátí, ale týdny se proměnily v roky. Stále věřím, že to přijde. Jsou okamžiky, kdy něco cítím. Ne vždy je to sice správná vůně, ale něco tam je a jsem z toho šťastná.
Opravdu nic podle chuti nepoznáte?
Aktuálně už bezpečně poznám mrkev, jablko, papriku, rajče, vejce, kozí sýr a občas rukolu a wasabi. To se mi přihodilo cestou vlakem, kdy jsem si dala sushi a nadšeně začala křičet, že to pálí. Smutné jsou ale chvíle, kdy je pro mě uvařeno a já to nemohu docenit se vším všudy. Nebo jen běžné situace, kdy vám někdo řekne: Ochutnej, co na to říkáš, nechybí tomu něco, co si myslíš o té vůni? A vy se prostě jen usmějete nebo pokrčíte rameny. Výrazy obličejů vašeho okolí jsou v tu chvíli od lítostivých až po ty naštvané, kdy slyším: Jako fakt?!
Fotogalerie |
