„Odbornice“ napadly autory Případů 1. oddělení a Docenta: Scenárista je usvědčil ze lži!

„Případy 1. oddělení nám namlouvají, že se díváme na svět očima objektivního vypravěče, ale ve skutečnosti je to pohled majora Kozáka. Což je postava, která má záchvat z toho, že musí používat Zoom během porad. Tím pádem to není objektivní svět policie. Pokud ano, trochu se začínám bát,“ cituje Alarm Janu Jedličkovou z Univerzity Palackého v Olomouci. Společně s Ivetou Jansovou je autorkou čtyři roky staré publikace Ženské hrdinky a jejich zobrazování v českých televizních krimiseriálech.

I když Případy 1. oddělení dámy nesepsuly úplně a přece jen připustily, že je seriál napsaný relativně dobře a kvalitně, nenechaly na něm nit suchou. A minisérii Docent? Tu rozcupovaly úplně!

„Tato minisérie má dost špatně napsané postavy. Jak ženské, tak mužské. Všichni jsou tam strašně mikroagresivní a zápletka je velmi konvenční. Dva nepochopení kolegové, jeden nemotora, druhá horlivka-zelenáč vyřeší vraždu, a spravedlivý šéf na všechny pořád řve. Je to pokračování českých továrních kriminálek, které pracují s šablonovitými postavami, nemá to žádné přesahy a ani to nereflektuje žádné novější trendy,“ nechala se slyšet Jedličková.

„Zobrazení postavy Terezy Ramba je v této minisérii dost typické: je to ranařka, horkokrevná, neuvážlivá, huba nevymáchaná. Její zvolání ‚Pracky nahoru!‘ je jako z nějakého devadesátkového westernu. Je zároveň hrozně neprofesionální, ohrožuje nejen sebe, ale i tým. Je to mladé nevycválané tele, které má sice řemeslo rádo, ale je k ničemu. Tenhle stereotyp horlivého nováčka se používá i u chlapů policistů, u ní je to ale ještě hozené do roviny dětinskosti a vymezení se vůči mocnému tatínkovi, rebelstvím proti systému,“ přisadila si Jansová, která v „zazářila“ i v dalším článku Alarmu. V něm se redaktorka (nepřímo) vyznává z lásky k nováckému Odznaku Vysočina.

Česká televize loni na podzim uvedla 3. řadu Případů 1. oddělení.

„V Odznaku Vysočina je i epizoda o znásilnění, která je uchopená dobře a citlivě. To je na české poměry téměř unikátní,“ hodila rukavici Táňa Zabloudilová.

„Sexualizovaného násilí není v českých kriminálkách vůbec málo, seriály se drží toho, co bylo typické dříve. Často je v nich také vidět množství odhalených nahých, bílých ženských těl, tím často příběh začíná, narušuje se tím status quo,“ reagovala Jansová, jež se záhy pustila na velmi tenký led.

Prý existuje dvojí standard v tom, jak kriminálky zobrazují ženská a mužská těla. Ta mužská jsou podle ní zobrazovaná mnohem méně a mnohem méně často jsou odhalená. „I ve třetí sezoně Případů 1. oddělení těch mrtvol moc nevidíme, ale jakmile se nějaká objeví, je to ženská nahoře bez. Mělo by nás to ponoukat k otázce, proč to tak je,“ nechala se slyšet.

To už se na Facebooku scenárista Jan Malinda neudržel. Zveřejnil přehled dílů uplynulé třetí série Případů, z něhož jasně vyplynulo jediné. Že si Jansová svou „statistiku mrtvol nahoře bez“ vycucala z prstu a čtenáře uvedla v omyl, protože se jí to hodilo do krámu.

„Seznam epizod třetí řady Případů 1. oddělení: 1. Podnájemníci (poškození: dvakrát kosterní nález); 2. Flaška (poškozená: oblečená žena 60+); 3. Veteráni (bez mrtvoly); 4. Exploze (poškozená: oběť pokusu vraždy, oblečená); 5. Řetízek (poškozená: oblečená žena 60+); 6. Taxivrah (poškození: tři mrtví taxikáři, oblečení)...,“ odhaluje scenárista a dokládá, že „mrtvoly“ se objevují jak v ženské, tak v mužské verzi a žádná není nahoře bez.

Vzhledem k tomu, že útoků na úspěšné scenáristy povážlivě přibývá, objevily se dokonce i ty, které by rády odstavily i režiséra Jiřího Stracha, budeme se této problematice více věnovat také v budoucnu!

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii