Bylo to tak, že sedíme na bytě, kecáme o tom, co nás čeká a co budeme dělat, a najednou nám pinknul mail, kdy nám napsala „nějaká holka“ jménem Hanka, která se odstěhovala z Prahy někam na chatu, je tam na samotě u lesa, občas se tam v noci bojí, a tak nás poslouchá, abychom jí dodali klidu a pocitu, že tam je někdo s ní. A že ty naše varské žvásty, kolikrát v pěkném rauši, ji přesvědčily, že příští rok musí do Varů přijet.
A jak jsme tak seděli na tom našem balkonkovém empiru a kolem lítala naše nej kamka vosa, která nám pořád chodila užírat a olizovat meloun, řekli jsme si, že téhle Hance z chaty napíšeme, aby přijela hned, protože den předtím nás odchytila na terasách hotelu Thermal naše čtenářka a posluchačka Andrea, anestezioložka ze Slovenska, se kterou jsme si notovali do čtyř hodin do rána a byla to party jako blázen.
Andrea si nás odchytila na terase hotelu Thermal a dost nás vyškolila z našich vlastních řečí. Chytla Petra za rukáv a říká mu: „Ká plus Ká? Heslo!“ A Petr byl tak zmaten, že jí nedokázal odpovědět: „Spěte spolu“.
Hned za dva dny se nám Hanka z chaty ozvala, že je opravdu ve Varech a že nás chce vidět, jenže my jsme zrovna ten den měli mnoho akcí a už jsme nebyli zrovna v hajpu, byli jsme oba polomrtví, doplazili jsme se v deset v noci na byt, otevřeli jsme si prosecco z Lidlu (doporučujeme, broušená průhledná brut lahev za 160 korun a je tak suché, že se vám práší od pusy) na dobrou noc a dobrý spánek, ale pak nás přepadly výčitky.
Přeci jen za námi přijela naše posluchačka, navíc na naši výzvu, to nemůžeme nechat jen tak, musíme za ní jít.
Navíc, protože my chceme říkat věci tak, jak jsou, jsme měli jiné obavy. Co když to bude nějaká lesní žena? Co když to bude nějaká ekomaniačka a my si s ní nebudeme mít co říct? Co když to nebude tak super setkání jako s Andreou v Thermalu? Ale Hanka z chaty nám napsala sms, že je na naše doporučení v Campari stanu a že je to tam super, bylo tedy rozhodnuto. Ve dvanáct v noci začalo oblékání a sprint do Campari, abychom nenechali Hanku čekat. Měla od nás ve zprávě jen jediný úkol, a to najít nás sama. Vysoký a blonďatá, to by nemělo být moc těžké. Znáte to, stojíte na baru a koukáte na každou ženskou a hádáte, jestli je to ona a jak by mohla vypadat a trochu se taky bojíte, jak tohle celé dopadne.
Dopadlo to tak, že Petr si šel ven zakouřit a když se vrátil na naše místo, místo Báry samotné viděl dvě nové nej kamky, které si z radosti ze shledání a z poznání rovnou objednaly šest drinků. Už podruhé, stejně jako u Andrey z Thermalu, proti nám stála elegantně oblečená žena v kašmírovém svetru hozeném přes ramena, s pronikavým pohledem a žádná „chata“ na ní nebyla vidět. Přesunuli jsme se do klidu na varskou náplavku, nohama stříhali nad vodou, klopili do sebe giny s tonicem a několik hodin jsme si povídali (Bára s ní až do půl šesté ráno) jako staří známí.
Musíte omluvit tu příšernou kvalitiu, ve dvě ráno nad řekou a po osmi drincích a proseccu po nás nechtějte zázraky.
A i jí jsme se ptali, proč nás poslouchá, proč nás čte, a konečně padl ten výraz „mlčící většina“.
O setkání s Hankou a o obsahu naší konverzace jsme mluvili hned druhý den a najednou jsme dostali několik e-mailů od žen s tím, že ony jsou taky „Hanka z chaty“.
