Pokud chce režisér obsadit komediální herečku, která nebude prototypem vážné hrdinky s hlubokými problémy ani femme fatale, ale obyčejnou holkou, jež má možná občas i nějaký ten komplex a smůlu na chlapy, můžete si být jistí, že sáhne právě po Anně Polívkové.
Herečka umí mistrně a nezapomenutelně ztvárnit neohrabanou ženu, která se tak nějak snaží prokousat životem, vzpomeňme třeba na Špindl nebo Po čem muži touží. Jako jedna z mála českých hereček také hodně hraje komedii tělem, takže je pro podobné role jako zrozená.
Téměř ve všech filmech ztvárňuje rádoby poťouchlé nesebevědomé samotářky, kterým se smůla lepí na paty. A Polívková je všechny ztvárňuje dost podobným způsobem. Dá se říct, že je herečkou jedné role, ačkoli ji ztvárnila hned v několika filmech. Tvůrci jí bohužel zatím nedovolili ukázat se v jiném světle, a tak jsou všechny její filmy na jedno brdo. Což je docela škoda. Jistě by si zasloužila změnu a hlavně možnost ukázat, že má rozhodně na víc.
Otázkou je, zda je to jen chyba filmových producentů a režisérů, kteří si ji jednou zaškatulkovali a Anna již nikdy nezíská jinou roli. Nebo je o strach z překročení vlastního stínu do dramatičtější polohy, protože v Česku byste nenašli nikoho vhodnějšího pro filmy, které jsou poplatné plnému kinu?
Identické role v romantických komediích mají bohužel za následek i to, že celý národ řeší, kdy už Polívková konečně najde toho pravého a založí rodinu. To musí herečku dost dráždit a dost možná i mrzet.
Je známá tím, že své soukromí si úzkostlivě střeží a když náhodou na premiéru vyrazí s nějakým mužem, je z toho hned velký poprask. A ona se dál uzavírá do sebe a na drtivou většinou otázek reaguje s velkým sebezapřením. I to je velká škoda.
Fotogalerie |