Ve filmu Dubček ztvárnil fanatického komunistu Vasila Biľaka slovenský herec Peter Trník. Ukázal ho jako vůdce těch, kteří po Pražském jaru 1968 snaživě pozvali země Varšavské smlouvy na naše území, podepsali se pod okupaci Československa a na více než dvacet let ho uvrhli pod navládu Sovětského svazu. Tím největším zrádcem ze všech Biľak skutečně byl.
Vasil Biľak se narodil roku 1917 do rusínské rodiny na severovýchodě Slovenska. Šťastné dětství neměl, v jedenácti letech osiřel a přišel dokonce i o šest ze sedmi sourozenců. Po základní škole se v Hradci Králové vyučil krejčím, jenže práce mu zrovna od ruky nešla, a tak pokukoval po lepším uplatnění. A protože ho fascinoval komunismus, dal se na politická studia a vstoupil do strany.
Pro socialistické smýšlení měl cit a jeho kariéra stoupala strmě vzhůru. Stal se členem Ústředního výboru KSČ, od poloviny 50. let byl tajemníkem a členem představenstva ÚV KSS. Zásadní zlom ovšem nastal v srpnu 1968, který popisuje i film Dubček.
Biľak byl nejvýraznějším odpůrcem Pražského jara, které právě Alexander Dubček inicioval. Nesouhlasil s reformami, které by měly přinést větší svobodu slova i tisku a obecně přiblížit komunismus progresivnímu Západu. Naopak, jakožto zapřísáhlý stalinista a obdivovatel všeho sovětského chtěl takové změny potlačit.
Vasil Biľak byl hlavou zrádců, kteří nás roku 1968 uvrhli do sovětských rukou.
Jenže země stála jednoznačně za Dubčekem. A podporu tak musel Biľak hledat jinde. Našel ji u nejvyššího představitele Sovětského svazu Leonida Brežněva, kterému si postěžoval na hrozící kontrarevoluci a státní převrat v Československu. Podepsal se pod tzv. zvací dopis, na jehož základě pak armády zemí Varšavské smlouvy vnikly na naše území, a přestože to později popíral, měl být dokonce tím, kdo jej Brežněvovi předal osobně.
U Sovětů si Vasil Biľak zradou československého národa pořádně šplhnul. Přebral funkce po Dubčekovi a rázem z něj byl jeden z nejmocnějších mužů země. Zastával vedoucí pozice a později se stal dokonce i hlavním ideologem KSČ. Vše mu vydrželo až do roku 1989, kdy komunismus padl.
Sovětští komunisté jednají s těmi českými o podmínkách okupace.
Od desíti k pěti to však s Biľakem nešlo, spíš si začal užívat spokojeného důchodu. V roce 1991 byl sice pro svůj podpis na zvacím dopise trestně stíhán za vlastizradu, jenže Moskva dokument nikdy nevydala a chyběli i svědci.
S médii po pádu režimu tento fanatický komunista příliš nekomunikoval, je ale všeobecně známo, že byl na svoje činy patřičně hrdý. „Nelituji cesty, po níž jsem kráčel,“ prohlásil na oslavě svých 85. narozenin s tím, že vždy jednal jen v nejlepším zájmu Československa.
Jak výmluvná jsou jeho slova o tom, co jediné ho na invazi vojsk Varšavské smlouvy trápilo. „Byl to den hanby a ostudy, protože jsme dopustili, aby tu Sověti a spojenci museli dělat pořádek,“ prohlásil.
Osoba Vasila Biľaka pak emoce jitřila i několik let po revoluci – pro většinu Slováků se stal symbolem zrady a zla, zato komunisté, včetně těch mladých, k němu však nadále vzhlíželi jako k modle.
Vasil Biľak na snímku z roku 2000
Jeden z největších zrádců naší historie ale jinak prožil klidné stáří. Užíval si luxusu v bratislavské vile, kde se o něj jako o neschopného pohybu staral zeť a bývalý předseda Komunistické strany Slovenska Jozef Švec.
Biľak zemřel v roce 2014 ve svých 96 letech tou nejpříjemnější možnou smrtí – ve spánku. Za své činy se nikdy neomluvil.
Fotogalerie |
