Alexander Dubček pocházel ze silně levicově smýšlející rodiny. Jeho otec byl tesař, který několik let pracoval v USA, kde se z něj stal skálopevný pacifista a komunista.
S rodiči Alexander hodně cestoval po světě. Když se nadobro vrátili na Slovensko, usídlili se v Dubnici nad Váhom. Alexander se tam vyučil strojním zámečníkem a v roce 1939, kdy mu bylo čerstvě osmnáct let, vstoupil do tehdy ještě ilegální Komunistické strany Slovenska.
V roce 1944 se Dubček zúčastnil národního povstání, během kterého padl jeho bratr Július. Po druhé světové válce působil v různých politických funkcích. Pendloval mezi Trenčínem a Banskou Bystricí.
Během studií v Moskvě v letech 1955–1958 se seznámil s Michailem Gorbačovem. Později se stal stranickým tajemníkem v Bratislavě a členem Ústředního výboru KSČ.
Jeho politický vrchol ale měl teprve přijít.
Pro kamarády vlídný a přátelský člověk, pro Sověty hrozba
Kolegové a známí o Dubčekovi hovořili jako o přátelském a vlídném člověku. Popisovali ho jako vhodný kompromis mezi táborem reformistů a konzervativním křídlem KSČ.
V lednu roku 1968 plénum ÚV KSČ rozhodlo oddělit funkce prvního tajemníka a prezidenta. Prezident Novotný navrhl jako prvního tajemníka Dubčeka. Ten v československé politice působil jako nová krev. Umožnil významný společenský a politický proces, takzvané pražské jaro.
Jedna z reforem Dubčekova vedení přinesla úplnou svobodu tisku. Netrvalo ale dlouho a Dubček čelil velké kritice uvnitř KSČ. Nezamlouval se hlavně sovětskému vedení.
V ČSSR ale Dubčekova popularita rostla, lidé mu čím dál tím více věřili. O to nervóznější byli ale sovětští čelní představitelé.
Alexander Dubček s Michailem Gorbačovem
V červenci roku 1968 pod nátlakem sovětské delegace pět komunistů (Vasil Biľak, Alois Indra, Antonín Kapek, Drahomír Kolder a Oldřich Švestka) tajně podepsalo zvací dopis pro Sovětskou armádu.
V noci z 20. na 21. srpna tak vtrhla vojska pěti států Varšavské smlouvy bez vypovězení války do ČSSR. Sovětští vojáci zatkli a odvlekli Dubčeka a další vedoucí představitele KSČ do Moskvy.
„Do poslední chvíle jsem opravdu nevěřil, že by sovětští vedoucí činitelé rozpoutali proti nám agresi. V tu noc jsem však pochopil, jak hluboce jsem se mýlil. Až drastické zkušenosti nadcházejících dní a měsíců mne přivedly k poznání, že jsem měl co dělat s gangstery,“ vzpomínal Dubček ve své autobiografii.
Tajemník ÚV KSSS Dubčekovi a dalším uvězněným údajně sdělil, že budou propuštěni, jen pokud podepíšou připravený Moskevský protokol.
Prezident Ludvík Svoboda při konverzaci s Alexandrem Dubčekem
Sedmadvacátého srpna se Dubček a ostatní vrátili do Prahy. Čelili vyčerpávajícímu nátlaku ze strany Sovětů. Dubček několikrát omdlel. Nakonec ale stejně jako většina ostatních protokol podepsal, čímž ideově popřel celé pražské jaro. Protokol nepodepsal pouze František Kriegel, který byl okamžitě zbaven všech funkcí.
Vyloučení z KSČ a život v ústraní pod dohledem StB
Po návratu z Moskvy Dubček ustupoval sovětskému tlaku a byl nucen z funkcí odvolávat komunisty, kteří se snažili o reformu. Sedmnáctého dubna 1969 Dubček ve funkci prvního tajemníka ÚV KSČ skončil a nahradil ho Gustáv Husák.
Dne 22. srpna 1969 Dubček podepsal takzvaný pendrekový zákon, který umožnil brutální perzekuci demonstrantů po 21. srpnu 1969. Dubček později tvrdil, že zákon musel podepsat, ale nehlasoval pro něj. Byl pod velkým tlakem Gustáva Husáka.
Od té doby jeho popularita klesala. Dubček krátce působil jako velvyslanec v Turecku, v roce 1970 byl vyloučen z KSČ a zmizel z vrcholné politiky. Po čtyřech letech napsal KSČ protestní dopis.
Do roku 1989 se odmítal účastnit jakýchkoliv protestních akcí. Žil v ústraní a pod dohledem Státní bezpečnosti.
Setkání s Havlem a návrat do politiky
Rok 1989 ale všechno změnil. Začal poskytovat rozhovory, v nichž naznačoval svůj návrat do politiky. V květnu roku 1989 se setkal s Václavem Havlem, který byl čerstvě na svobodě.
Tvrdí se, že Havel nebyl z Dubčeka dvakrát nadšený. Obával se, že bude prosazovat pouhou reformu komunistického režimu, zatímco Havel stál o přechod k plnohodnotné demokracii.
Nakonec se ale z dvojice Havel–Dubček stal symbolický tandem, který propojoval sametovou revoluci s odkazem pražského jara.
Dubček se pasoval do role jednoho ze symbolů revoluce. K disidentům však nepatřil.
Sedmnáctého listopadu se Alexander Dubček, jeden ze symbolů revoluce, stal prvním zadrženým. Bezpečnost ho zadržela nedaleko studentského průvodu na Vyšehradě.
Dvaadvacátého listopadu Dubček poprvé veřejně vystoupil v Bratislavě a o dva dny později na balkoně na Václavském náměstí v Praze.
Lidé ho nadšeně vítali. Byl i vážným kandidátem na funkci prezidenta. Nakonec byl ale 28. prosince 1989 zvolen předsedou Federálního shromáždění a prezidentem se stal Václav Havel.
Dubček se staral především o vyřešení česko-slovenských problémů, působil ale také v zahraniční politice. V roce 1989 stál také u zrodu Masarykova demokratického hnutí.
V zahraniční politice využíval svých kontaktů a popularity. V roce 1991 do Prahy pozval Borise Jelcina.
Záhadná smrt
Prvního září roku 1992 jel na zasedání Federálního shromáždění. Byl silný déšť a Dubčekův šofér nezvládl ve vysoké rychlosti na dálnici D1 řízení. Auto dostalo smyk a vyletělo z dálnice.
Dubček nebyl připoutaný a seděl na zadním sedadle. Vypadl z vozu. V bezvědomí byl převezen do pražské Nemocnice Na Homolce, kde 7. listopadu zemřel.
Pomník Alexandra Dubčeka nedaleko místa osudné nehody
Řidič, který Dubčeka vezl, vyfasoval roční nepodmíněný trest. Díky amnestii ale za mříže nemusel.
Spekulovalo se, že na úmrtí Alexandra Dubčeka mohla mít podíl tajná služba KGB. Dubček měl totiž vypovídat o její kriminální činnosti. Tyto spekulace se ale nikdy nepotvrdily.
Právník Liboslav Leksa ve své knize Tragédie na 88. kilometru uvádí, že Dubček vadil některým složkám tajné policie a KGB. Prý se chystal svědčit v Moskvě o kriminální činnosti KGB.
V den nehody byl navíc ve svém domě zavražděn bývalý polský premiér Piotr Jaroszewicz i s manželkou. Ten měl podle Leksy svědčit ve stejném procesu. Jeho vrahové nebyli nikdy dopadeni.
Tím ale zvláštnosti nekončí. Podezřele působí i rozhodnutí sešrotovat havarovaný vůz okamžitě po zběžné expertize na ČVUT, aniž by ho mohli prohlédnout technici automobilky. Na důkladnějším zkoumání přitom trval Dubčekův syn.
Vrak automobilu, v němž Alexander Dubček jel do Prahy.
Další záhadou je ztracený Dubčekův kufřík. Politik v něm měl mít dokumenty k blížícímu se soudu. Všechny tyto dokumenty po nehodě zmizely.
Fotogalerie |
