Když se reportér Martin Veselovský rozhodl vyzpovídat zpěváka Joža Ráže, zřejmě netušil, že se debata o skoro padesátiletém nepřetržitém působení kapely Elán zvrtne v oslavnou ódu na komunismus.
Ráž, který se netají tím, že je přesvědčený komunista, se rozpovídal o tom, jak bylo za minulého režimu všechno lepší. Během rozhovoru si ale několikrát naběhl nešťastnými příměry, až nakonec smíchal jablka s hruškami.
Prohlásil například, že komunistická a křesťanské ideologie jsou si v mnohém podobné, a že komunismus vlastně hlásá samé dobré věci.
To ale ostře okomentoval Rážův kolega z hudební branže Michael Kocáb. „Těm v uvozovkách čistým komunistickým myšlenkám padlo podle odhadů za oběť na 90 miliónů lidí. To samo o sobě stačí, aby byla jakákoli diskuse o eventuálních kvalitách komunistických receptů na život ukončena hned na počátku,“ kontruje slovenské celebritě.
Zároveň ale říká, že i když s Rážem nesouhlasí z celého srdce, rozhovor na něj působil sympaticky a Voda čo ma drží nad vodou zůstává jeho nejoblíbenější slovenskou písní.
Rusko = budoucnost? Nikdy
Ráž v rozhovoru mimo jiné mluví o tom, že má rád Rusko a jeho obyvatele. „S ruským řidičem si klidně popovídáte o filozofii, s americkým leda o hamburgerech,“ tvrdí Ráž s lehkou nadsázkou.
Zcela vážně ale myslel prohlášení, že by se Česko mělo k Rusku spíše přibližovat, než se k němu obracet zády. Putinovo království je podle něj jistota.
I s tím má Kocáb problém. Kdyby se Rážova slova naplnila, pro Česko by to podle něj znamenalo jistotu katastrofy.
„Ať si můj oblíbený Jožo Ráž, a to nemyslím ironicky, přečte knihu Rusko plné křížů od otce ruské perestrojky Jakovleva a rozsvítí se mu. To nejsou úvahy, to jsou dokumenty,“ vzkazuje slovenskému kolegovi.
„Sovětští a čínští komunisté rozpoutali vyvražďování neslýchaných rozměrů. Sami jsme zažili jen střípek toho zla a stačilo to, abychom řekli nikdy více,“ uzavřel rázně Kocáb, který si coby tvář rebelujícího Pražského výběru s minulým režimem užil své.
Ráž, který v rozhovoru sám přiznal, že jemu i kapele Elán se za totáče vedlo lépe než dnes, ve svých jednašedesáti letech už jednoduše nestačí na požadavky 21. století.
Snaží se to ale skrýt za sentimentalitu, kterou přiživuje značně selektivním vzpomínáním na totalitu v Československu.
Fotogalerie |