Mladé Australance Gemmě Walkerové diagnostikovali lékaři mentální anorexii už v pouhých čtrnácti letech. Jako každá dospívající dívka byla Gemma posedlá dokonalým vzhledem. Snaha o jeho dosažení jí málem stála život.
Fotogalerie |
Nejprve docházela pouze na ambulantní terapie. Ty však záměrně sabotovala. Během vážení si pod spodní prádlo umisťovala závaží, aby to vypadalo, že přibírá a obelstila tak lékaře.
Během dlouhých sedmi let boje s anorexií se Gemma musela vypořádat i s bulimií a sebepoškozováním.
Gemma zcela přestala jíst a její váha spadla na neuvěřitelných 25 kilogramů. Připomínala spíše chodící kostru nežli mladou dívku. Když zkolabovala a byla převezena do nemocnice, doktoři odhadovali, že přežije maximálně dva dny.
Po převozu do nemocnice doktoři dávali Gemmě jen malé naděje na přežití.
Mladá Gemma se však rozhodla bojovat a anorexii porazit. Začala tak svou 7 let trvající strastiplnou cestu za vyléčením. Během té se musela potýkat i s bulimií a sebepoškozováním.
I dnes vrací pohled na staré fotografie Gemmě vzpomínky na traumata, která prožívala když bojovala s anorexií.
Nyní, když je zcela zdravá rozhodla se svým příběhem inspirovat dívky, které samy bojují s poruchami příjmu potravy. Věří, že i zveřejnění jejích často děsivě vyhlížejících fotek dívky od záměrného hladovění odradí a pomůže jim vážit si vlastního těla.
Dnes by na krásné mladé dívce málokdo hádal, že sedm let bojovala s anorexií..
„Je pro mě stále těžké dívat se na ty fotky. Ne kvůli tomu, jak jsem vypadala, ale kvůli tomu, že si stále vybavuji, jak hrozně jsme se cítila. Byla jsem zesláblá, dny mi splývaly a často jsem jen ležela a přála si zavřít oči a ve spánku zemřít,“ říká smutně Gemma.
Gemma chce svým příběhem inspirovat dívky, které trápí podobný osud jako ji a naučit je, aby si vážily svého těla.
Boj s odmítáním jídla nejprve Gemmě přinesl naprosto opačný problém. Začala se chronicky přejídat, během necelého půl roku ztrojnásobila svou váhu a dokázala přijímat neuvěřitelných 6500 kalorií za pouhých 20 minut. Přiznává, že z obžerství trpěla i halucinacemi.
Největším dárkem k 22. narozeninám bylo pro Gemmu uzdravení se ze zákeřné nemoci.
Oporou byl Gemmě i její otec Steve. Vzpomínka na boj jeho dcery s nemocí mu stále vhání slzy do očí. „Bylo to nejhorší období v mém životě. Byl jsem už smířen s tím, že mi Gemma umře. Každé ráno jsem se děsil, že ji najdu v posteli mrtvou,“ popisuje Gemmin otec dramatický boj s své dcery s anorexií.
Gemmin otec Steve jí byl po celou dobu oporou. Každý den se však bál, že jeho dcera boj prohraje a zemře.
S pevnou vůlí a pomocí přítele a rodiny se nakonec Gemmě podařilo začít jíst normálně a vést běžný život dnes již dvaadvacetileté mladé dívky. „Jsem ráda, že je to za mnou. Jsem teď nejšťastnější, co jsem kdy v životě byla,“ říká Gemma.
