Včera se odvysílal exkluzivní rozhovor se syrským prezidentem Bašárem Asadem. Mnoho diváků se ještě před vysíláním rozhovoru podivovalo, jak je možné, že na veřejnoprávní stanici hovoří člověk, který je všeobecně považován za diktátora, s nímž se nemluví.
Navíc na rozdíl od většiny ostatních západních států byla Česká republika jednou z mála zemí, které Asad nekritizoval, ale naopak si chválil vzájemné dobré vztahy.
V prvé řadě se sluší říct, že to není poprvé, co se Bašár Asad rozhodl dát rozhovor českým novinářům. Počátkem roku poskytl rozhovor Tereze Spencerové z Literárních novin. Prvotní krok byl jak u Spencerové, tak u redaktora Michala Kubala stejný - o rozhovor prostě požádali a bylo jim vyhověno.
Onen první krok můžeme považovat za základní krok k úspěchu. Před několika lety Asad poskytoval rozhovory americkým nebo francouzským novinám a televizím, nicméně pohled daných států na Asada se od té doby dramaticky změnil a z potenciálního osvoboditele se stal tyran a diktátor.
A to pochopitelně ovlivnilo i postoj Asada k daným státům.
Západ považuje Asada za masového vraha a s masovými vrahy se logicky nedělají rozhovory, ale spíše je zde snaha je nějakým způsobem pohnat před spravedlnost. Česko oficiálně ani jako člen EU ani jako člen NATO nikdy tento postoj k osobě syrského prezidenta nezaujalo. Proto z Asadovy strany můžeme předpokládat určitou vstřícnost ve vzájemném jednání.
Kromě České republiky prakticky jediným státem, který Asad v rozhovoru chválil bylo Rusko. Podpora syrského režimu Vladimírem Putinem a zároveň podpora Putinova režimu Milošem Zemanem by mohla nasvědčovat tomu, že právě náklonnost Česka k Rusku ovlivnila i náklonnost Sýrie k České republice.
Kořeny prohloubení vzájemných vztahů jsou však ještě z doby před Zemanem.
V obou rozhovorech Bašár Asad zmínil, že si na České republice váží toho, že s vypuknutím syrské války nevypověděla diplomatické styky tak, jak to udělala valná většina západních států. Ministrem zahraničí úřadujícím v době, kdy se o případném přerušení diplomatických vztahů rozhodovalo. byl Karel Schwarzenberg, tedy nikoliv Jan Kohout z úřednické vlády nebo Lubomír Zaorálek z vlády Bohuslava Sobotky.
Ti jen pokračovali ve Schwarzenbergově rozhodnutí. To, že se to současným představitelům země náramně hodilo do karet, je druhá věc.
Oběma redaktorům, kteří s Asadem dělali rozhovor, se dostalo vlídného přijetí a západem nenáviděný prezident na ně působil i poměrně sympaticky. Tereza Spencerová rozhovor domlouvala přes syrské ministerstvo zahraničí po vlastní ose, na domlouvání rozhovoru Michala Kubala se podílela i česká velvyslankyně v Sýrii Eva Filipiová. Za důsledek tom mělo spíše jen to, že přímluva diplomatky způsobila, že k rozhovoru došlo mnohem dříve, než v případě Spencerové, která na něj čekala téměř rok a půl.
V rozhovoru se Spencerovou Asad připustil, že vzhledem k dobrým vztahům má Česko potenciál obchodního partnera pro Sýrii a stejně tak nevyloučil, že by právě Česko mohlo být mezi těmi státy, které by se účastnily případné obnovy Sýrie po skončení války.
Obchodní zájmy jsou jistě prospěšné, nicméně obchodní partnerství se zemí s vlivem války kolabující ekonomikou už tak prospěšné být nemusí.
Dobré vztahy s Českem by mohly být užitečné i na diplomatické úrovni. V rozhovoru Asad připustil eventualitu podepsání mírových dohod v Praze, kterou považuje za neutrální půdu. Je ale nasnadě se ptát, zdali si pod pojmem „neutrální“ nepředstavuje spíše pojem „na straně Ruska“.
Zajímavé byly i střípky ze zákulisí, Česko totiž na natáčení rozhovoru spolupracovalo se syrskou televizí. Kromě natáčení se obě země podílely na střihu a finální podoba byla schválená syrskou stranou a rozhovor byl současně vysílán jak v Česku, tak v Sýrii.
Redaktor Kubal připustil, že rozhovor byl Asadem vedený tak, že v něm jsou určitá sdělení právě pro syrskou stranu.
Je otázkou, jestli v očích západu Česká republika po publikování rozhovoru nebude tím, kdo pouze pomohl k vytvoření propagandistického materiálu pro Asadův režim a jen se tím více neposunul od západu směrem k Rusku.
Fotogalerie |