Místy až trapně moralistní tón a nuda provázely superdebatu od samého počátku, a nelze se divit těm, kteří po úvodních výstupech raději přepnuli na jiný program. Divák, který vydržel, mohl třeba počítat vteřiny, kdy v debatě poprvé zazní slovo „Zeman“. A dočkal se velmi brzy.
Zejména Drahoš s Horáčkem nezklamali. Divák se dočkal perel jako, že situaci vyostřuje přímo volený prezident nebo čerstvě jmenovaný premiér, který ve volbách získal téměř třetinu hlasů. Topolánek s Hilšerem (sic!) se omluvili občanům za výroky Miloše Zemana. Moderátor neopomněl několikrát za večer vystoupit ze svojí role a naznačil divákům, koho nebude volit.
Michal Horáček v debatě na ČT
O vlastních programových prioritách jednotlivých kandidátů se však volič nedozvěděl téměř nic, což umocnil ještě zvolený formát, ve kterém divák neměl možnost porovnat schopnosti kandidátů prosadit se, argumentovat a vyjádřit zřetelnější postoje. Relativně nejlépe si v tomto směru vedli Hynek s Fischerem, byť jejich názorové ukotvení je odlišné.
Superdebata tak na běhu událostí i rozhodování voličů nezanechala výraznější stopu. Daleko důležitější pro výsledek je, to co se stalo dávno před ní.
Jiří Drahoš v debatě na ČT
Osm uchazečů o Hrad mezi sebou postupně rozehrálo „betla“, ve kterém si pružně mění pozice. Zeman se rozhodl pro hru „vabank“, postavenou na vymezení a výlučnosti proti všem najednou. Zvolil taktiku, jak se cestou „nejmenšího odporu“ a zároveň elegantně stát opětovně prezidentem. Prezidentská superdebata jen ukázala kontury tohoto, pro voliče dávno známého, rozdání karet.
Mirek Topolánek
Zemanovi protikandidáti tvrdí, že se kvůli jeho neúčasti v debatách neměli možnost dostatečně vymezit vůči jeho názorům a konfrontovat s ním své postoje. Tím ale trochu hrají míč do vlastní branky, protože kdyby Zeman na účast v debatách přistoupil, pozornost by se logicky strhla hlavně na něho. Politická identita protikandidátů by se v takovém případě mohla ještě více rozmazat, byli by pro voliče ještě více nečitelní a nevýrazní.
Miloš Zeman se nenechal se zavléct do hry 8+1 s leitmotivem „všichni do Zemana“, ve které by sehrál úlohu řešeta, jež by mu nic nepřinesla. Stoka, jež se valí ze sociálních sítí, by se jen přenesla na televizní obrazovky, a užili by si nově snad jen diváci dosud internetem nepolíbení. V tomto směru měl správný odhad situace a zvolil taktiku, která mu v podstatě nějak zvlášť nezakolísala s voličskou podporou.
Debata prezidentských kandidátů na ČT se symbolem Hradu na pozadí. Kdo bude jeho nový pán?
Zeman přesto nemá nic jisté, průzkumy jsou v tomto směru ošemetné. Zejména Topolánek, ale i Fischer, by mohli překvapit a s volebním výsledkem zajímavě zamávat. Toto však platí bez ohledu na vyznění a obsazení superdebaty, která ani jednomu z kandidátů nějak zásadně nepomohla. Komu vyjde sázka na vítězství a zda voliče čeká i nevyzpytatelné druhé kolo, se ukáže tuto sobotu.
