Kauza Vrbětice odstartovala v sobotu emotivně ponurým vyjádřením premiéra Babiše a Jana Hamáčka, kdy oznámili diplomatickou rozepři s Ruskem. Máme za sebou pár dní něčeho jako studené války, ale současně s tím začala i vnitropolitická přestřelka o tom, kdo a jak řídí zemi a jak moc se to opozici nelíbí.
Diplomatická rozepře absolutně vymazala téma pandemie, opanovala českou politiku, všechny opoziční strany měly tiskovky, kde se předháněly v tom, kolik lidí by vyhodili oni a jak moc je něco terorismus.
Asi to není úplně snadné, hrát s Ruskem hru na Davida a Goliáše. Jasné je jen to, že je úplně jedno, kolik je tady špionů, jestli se jmenují Čuk a Gek, ale je to nepřátelský akt na našem území. Rusové se tady za těch třicet let uvelebili a chovají se tu jako doma, předimenzovaná administrativa obsahuje desítky rodin s kočkami v cestovních klecích, agenti se tady pohybují jako na dovolené a většina z nás už toho má dost.
Je ale důležité nepropadat hysterii, po níž někteří volají opozičními bláznivými výstupy. Musí přijít jednání rozumu a chladné hlavy, kdy svět nebo alespoň minimálně Evropa čeká na to, jak to zvládneme a Rusko nám neustoupí v ničem. Jedná s námi pořád jako s mladším chudým bratrem, který se spustil s americkou děvkou, a jeho respekt vůči nám je nula.
Proto to, co teď nejméně potřebujeme, jsou výstupy jednotlivých politiků v soutěži, kdo je více protiruský a kdo je více stínový ministr zahraničí, což zanechává akorát chaos. Vyskakují tu kašpárci, kteří nemají žádnou praxi v diplomacii, s návrhy razantních řešení, jimiž si chtějí nahnat líbivé body silnými prohlášeními. Mezi sebou si vyčítají, kdo dříve mluvil, kdo dříve řekl teroristický útok a kdo měl jet kdy do Moskvy, což pak vyústilo ve vytočený projev Jana Hamáčka na tiskové konferenci hned po odhalení kauzy Vrbětice, kde oznamoval vyhoštění diplomatů. Silně rozčílený se dožadoval odpovědi, co dělal Ivan Bartoš v době, kdy vydával prohlášení o tom, jak chce vyvolat předčasné volby, a v tu dobu se začala řešit kauza ruských agentů. (Po sobotní tiskovce, kdy Hamáček s Babišem oznámili vyhoštění osmnácti špionů, si šel Bartoš zaházet diskem do parku s kolegou Mikulášem Ferjenčíkem. Až další den v pondělí burácel na tiskovce, jak má vláda postupovat proti Rusku.)
Klidně ať má předseda Pirátů ambice řídit zemi, víme, že každá opozice jede vůči vládě nulovou toleranci, ale vybírat si pro pád vlády okamžiky jako pandemie nebo rozsáhlý diplomatický problém není zrovna ideální strategie.
Premiér a prezident razí nyní v postoji k Rusku jeden směr, a sice ten, že neuhneme, takže by si mohli političtí jezevčíci z Facebooku a Twitteru dát na chvíli pokoj a nechat to vyřešit ty, kteří mají politickou odpovědnost.
Faktem je, že ruská kauza zase polila politickou scénu živou vodou ve všech směrech. Babiš se už asi nikdy nenaučí mluvit a bude vypouštět perly jako „útok na zboží“, Hamáček zase nikdy nebude velký hrdina. Teď jde ale o to, jestli to s Ruskem uhrajeme alespoň na plichtu. Je to daleko větší zkouška než roční covid-19, protože nikdo v Evropě v takové situaci jako my není. Vše se musí vyřešit rozumem, kompromisy a zkrátka i nějakými ústupky.
Pamatujme na to, že pražští „strhávači“ soch, „přejmenovávači“ ulic a antiruští šéfové vesnic z Twitteru se zmůžou akorát k tomu, objednat si ochranku, aby jim neublížil vymyšlený muž s kufříkem ricinu, ale dostat Česko z téhle šlamastyky budou muset jiní.
Fotogalerie |