Pane Chlade, probrali jsme většinu vašich koníčků od aut až po hudbu. Vy jich ale máte více. Podle Instagramu se během léta hodně plavíte na moři.
Lodě mě baví od mládí. Když jste za totality toužil po sportovním motorovém člunu, koupil jste si buď člun Spatz z NDR, český Sport, nebo jste si ho postavil. A já pomáhal stavět čluny u známých. Nejdříve. Před revolucí jsem se dostal od prvního motoráku Wartburg od táty až po velkou policejní loď Sport 100, do které jsme s kamarády místo dvou motorů ze žigulíku narvali motor z Tatry 613. Díky otci a tchánovi jsem si motoráky oblíbil, samozřejmě částečně i proto, že to opět smrdělo benzínem. (smích) Nedovedl jsem si představit, že bychom jeli na dovolenou bez motorové lodě nebo vodních skútrů. Co tam? Ležet na nafukovačce u břehu?
Chápu. Když jsem zmínil ten Instagram, to nejsou úplně obyčejné čluny z dob před revolucí, tam je to samý luxus.
Po revoluci jsem si hned pořídil vytouženou tovární loď, šestimetrový americký sportovní člun Bayliner s motorem 300 koní. A pak to šlo postupně nahoru. Nikdy jsem si nedovedl představit, že bych měl na lodi bydlet nebo spát. Toužil jsem po speedboatu, formuli 1 na vodě, jako byly pašerácké motoráky z Miami Vice. Délka dvanáct metrů, řev, kravál, plný plyn, minimálně dvakrát 700 koní a 150 kilometrů v hodině. Letět po vlnách, ať to žere, co to žere. To je svoboda!
Dnes už na lodích občas i bydlíte.
V roce 1999 jsem se shodou náhod dostal k nové dvoumotorové lodi, opět Baylineru, která měla deset metrů a byla obytná. Tam jsem najednou objevil úplně nový svět. Pocit naprostého klidu a nezávislosti. Kotvil jsem ji na Orlické přehradě, kde byla díky velikosti i výbavě v tu dobu naprostou raritou. Tam to začalo.