Fotogalerie |
Komunistický europoslanec Miloslav Ransdorf měl po více než měsíci od svého zatčení ve švýcarské bance v Curychu uvést celý případ na pravou míru. Za tímto účelem uspořádal tiskovou konferenci v pražském Café Louvre.
Na tiskové konferenci promluvil Ransdorf spolu se Slovákem Peterem Guzmickým. Ten byl spolu s ním zatčen v curyšské Kantonalbank.
„Já jsem ten, kdo zorganizoval jednání ve Švýcarsku. To já jsem způsobil, že se do celé věci zaangažoval pan doktor Ransdorf a že dopadl, jak dopadl. Přišel jsem jako chlap, abych vše vysvětlil a řekl pravdu,“ pronesl na úvod Guzmický.
Skutečnost, že právě Guzmický je hlavním organizátorem celé kauzy, zopakoval během tiskové konference hned několikrát. Guzmický rovněž řekl, že zastupuje odsouzeného podvodníka Vladimíra Huňka, který vydal Ransdorfovi plnou moc pouze ke zprostředkování komunikace s bankou.
Guzmického, který Huňkův případ ve Švýcarsku podle svých slov řeší od listopadu 2014, kdy ho s Huňkem dal dohromady společný známý z Karlových Varů, k osobní návštěvě banky s Ransdorfem vedla lidskost a touha pomoci člověku v zoufalé situaci. Huněk se totiž měl díky předchozím neúspěšným jednáním s bankou pokusit o sebevraždu.
„Jsem členem rytířského řádu a je to moje rytířská povinnost pomoci. Lidé by neměli kvůli penězům umírat, proto jsme se sešli s doktorem Ransdorfem. Čestný rytíř a čestný komunista,“ pronesl Guzmický a mnoho přítomných nedokázalo potlačit smích.
Guzmický, kterého ze švýcarské vazby jako organizátora propustili až 22. prosince, zároveň prohlásil, že má k dispozici dokumenty, které potvrzují, že Huněk skutečně disponuje ve Švýcarsku enormním jměním, které zdědil po své tetě Heleně Husákové-Huňkové.
Vzápětí Guzmický ukazuje ony dokumenty. Jedná se o dva rozsudky českých soudů. Z fotografií je vidno, že jeden se skutečně týká dědictví po Heleně Husákové-Huňkové, konkrétně o řešení toho, která z jejích závětí platí. Z textu je patrné pouze to, že Huněk měl dědit částku v řádu desetitisíců korun.
Druhý rozsudek na první pohled nemá s dědictvím nic společného. Jedná se o rozsudek zlínského okresního soudu, kde Huňka žalovala společnost Autoline o zhruba 50 tisíc korun. Ani jeden rozsudek ale Guzmický nechce poskytnout k nahlédnutí. O kopii druhého rozsudku již Expres požádal zlínský soud.
Na dotaz novinářky, jak je možné, aby Huněk zdědil po své tetě miliardy, když podle jejích švýcarských přátel nebyla majetná, se Ransdorf rozesměje. Když chce říci, jak zhruba vysoká částka by na účtu měla být, Guzmický Ransdorfa zarazí a nenechá ho ani tuto informaci sdělit.
„Zeptejte se banky,“ odbyde novinářku Guzmický.
Ransdorf znejistí, když je redaktorem Expresu konfrontován otázkou na roli Heleny Suché. Na to, proč za něj jeho bývalá asistentka týden komunikovala a až poté prozradila, že pro Ransdorfa už přes rok nepracuje, Ransdorf odpovědět nedovede.
„Ohrazuji se proti odporným útokům na paní inženýrku Suchou, která se stala obětí této kauzy. Její společnost pro mě vyvíjí určitou agendu,“ odpovídá vyhýbavě Ransdorf. Ještě více rozhozený je dotazem na to, proč na svých stránkách tedy uváděl kontakt na Suchou a již neexistující adresu pražské kanceláře.
„Ty stránky byly od roku 2014 vypnuté, nemohl jste se tam dostat,“ reaguje Ransdorf. Bohužel, pravda je taková, že na to, že staré stránky s neaktuálními údaji jsou stále první ve vyhledávání, upozornil právě redaktor Expresu e-mailem. Až na jeho základě Ransdorf stránky zneprovoznil.
Ve finále tak Ransdorf ani Guzmický žádné nové světlo do případu nevnesli. Zopakovali již několikrát omílanou verzi s Huňkovými miliardami a o slibované dokumenty se nepodělili, jen s nimi zamávali novinářům před očima. Ransdorf nadto ani nebyl schopen přiznat, že se neumí postarat o aktuálnost vlastních internetových stránek.
Pravda o švýcarské misi poctivého rytíře s poctivým komunistou tak stále zůstává známá pouze samotným aktérům kauzy.