Koukalová & Konečný: Radim Uzel jako oběšenec na kandelábru dnešní doby

Ten rozhovor, o němž všichni mluví už týden, jsme si museli pustit aspoň pětkrát, abychom tam našli vůbec nějaké relevantní pojítko, jelikož od začátku nám nebylo jasné, jaký je vůbec jeho smysl. Martin Veselovský věděl, kam chce pana doktora dostat, a Uzel se ani moc nebránil, nebyla to ani seriózní diskuze, asi deset minut se točili kolem toho, kolik sestřiček kdy Uzel poplácal po zadku, a jestli mělo být výstupem, že ho můžeme dnes nazvat oblíbeným slovem predátor, rozhodně se to povedlo.

Místy to bylo vážně až humorné sledovat, jak si ani jeden nerozumí a oba mluví v jiné rovině.

Je to spíše silvestrovská virální debata, kdy se respondent a moderátor dostávali do osobní roviny, kdo by koho plácl, v jedné části se tam řeší dvanáct tisíc znásilnění ročně a za chvíli to, kde končí záda a začíná zadek. Zda z toho Uzel vyšel jako šovinista a uzurpátor ženského pokolení, to necháme koňovi, ten má větší hlavu, ale pochybujeme, že je sexuolog v důchodu nějakou zázračně vlivnou osobu, podle níž se řídíme a která má vliv na naše vychování.

Možná si to myslí filmový kritik Kamil Fila, který Uzlovi věnoval článek v rozsahu bakalářské práce a na němž rozhovor stavěl (proč, kristepane?!), ale my jsme ho zaznamenali naposledy v nějaké show na Barrandově. Obecně je o něm známo, že je to spíše vypravěč bodrých vtipů a autor populárně-humorných knih, takže se těžko na to dá pohlížet jako na diskuzi o společenském tématu. Spíše jsme viděli snahu popravit starého pána, který už mnoho let říká stejné věci a sám přiznává, že cítí generační konflikt, kdy není ani divu, může mu být jedno, kam tento svět směřuje, on se již pomalu sklání k zemi a co si na něm vlastně chcete vzít?

Uzel se nebude muset jednou potýkat s notářským souhlasem k sexu, kdežto my nejspíše už ano.

V některých pasážích to bylo pro oba až nedůstojné, Uzel zahnaný záměrně do kouta nevěděl, jak Veselovskému už konečně říct, že oběť si za znásilnění nemůže sama a že důležitá je prevence nevystavovat se tomuto riziku, zatímco Veselovský se z něj stále snažil vytáhnout, proč „ne“ nebere jako odpověď, přestože mu to Uzel neustále vyvracel. Museli jsme si to pustit pětkrát a snažili se přijít na to, kde je problém, jemuž by odpovídala vlna odsuzujících komentářů, ale vždycky jsme se začali smát u zadkové pasáže, ovšem ne proto, že by to byl sám o sobě vtip, ale protože celý výstup sám o sobě přestal mít smysl.

Sexuolog nebyl usvědčen z toho, že by se nějak zpronevěřil své profesi nebo že by svými názory měl tendenci ovlivňovat společnost, to leda že by chtěl jít do politiky a předkládat legislativní návrhy, notabene je už v důchodu. Celá podivná kauza je hlavně o tom, že Uzel tu působil padesát let, najednou začal někomu vadit a má to být snad šovinista, což na nás působí stejně, jako kdyby lékař nesměl kouřit. Jeho osobní názory nemají co dělat s výkonem jeho profese.

Naše nutkání okomentovat to plyne hlavně z toho, že jakákoliv debata nad vážným společenským tématem je prospěšná jenom tehdy, když se prolínají protichůdné názory. Rozhodně to má smysl i tehdy, kdy do sebe narazí dva extrémní postoje, protože někde ve středu dojde k průniku zdravého rozumu. Tak jako nemáme podceňovat násilí, stejně tak nejde dělat skandály článkovými titulky typu „Zažíváme epidemii násilí“, případně, což je daleko nebezpečnější, tvrdit to, že násilí tu nemá místo.

Má, bylo tady vždy, co je člověk člověkem, a bude to tak i nadále, je stokrát lepší se na něj připravit a sbírat zkušenosti k tomu, jak s ním naložit a jak se mu snažit vyhnout. Je v pořádku, když názorové protiproudy fungují vedle sebe a Uzlovy výroky jsou konfrontovány s dalšími odborníky, ale rozhodně není v pořádku, když se ho různé aktivistické skupiny a spolky nyní snaží vyloučit z lékařské komory a profesně i lidsky zlikvidovat, což je vždy to jediné, co tito lidé mají v rukávu.

Zakázat, vyloučit a perzekvovat, to je jejich politika. Neustále se tvrdí, jak se máme rozvíjet, ale přitom tímhle jednáním míříme do temných dob 50. let totality nebo seriálového Gileádu.

V tento moment se taky sluší připomenout, že Radim Uzel velmi aktivně již za komunistů vystupoval proti povinným interrupčním komisím, kdy byly ženy veřejně dehonestovány, bránil svobodu bytí homosexuálů a stavěl se náboženským dogmatům. Možná vám to nepřijde podstatné, ale v momentě, kdy vidíte, co se dnes v roce 2020 děje v Polsku nebo v Rusku, jež jsou od nás jen coby kamenem dohodil, udělal pro práva, svobodu vlastního těla a orientace daleko více, než kdy zatím stihla nějaká neziskovka, pořad či filmový kritik.

Rozhovor Radima Uzla v DVTV je přesně ten případ, kdy člověk, který se nikdy netajil tím, co dříve dělal, a sám uznává, že dnes to nejde, skončí jako oběšenec veřejně vystavený na kandelábru dnešní doby, kdy lidé mají strach na plnou pusu říct, jaké jsou jejich osobní názory. Vždycky pak přijde veřejná šikana a dostáváme se na nějaké seznamy lidí určených k likvidaci, protože když nemáš předem schválený názor, snaž se to uřvat k smrti. Co my víme, třeba i my budeme jednou tím pádem schvalovači sexuálního násilí a plácání po zadku, když nám celá zauzlovaná kauza přijde přitažená za vlasy, a kdybychom bývali byli v Syndikátu novinářů ČR, kde ani nejsme, chtěli by nám sebrat členskou kartičku, bububu.

Protože kdo nejde s námi, jde automaticky proti nám.

Klíčenku na cestu? Ba ne, my raději pošleme písničku. Radim Uzel totiž řekl, že muž je od přírody zvíře, a to nastalo velké zlo, no, nevíme, v jakém světě kdo žije, ale my pořád v tom, že člověk je živočich a jako takový má pudy, hlavně ty rozmnožovací, sebezáchovy a agresivity.

„You and me baby ain’t nothing but mammals, so let’s do it like they do on the Discovery Channel,“ to je děs, snad ten Bloodhound Gang někdo brzy taky zakáže.