Zrychlený puls, pocení, třes, sucho v ústech. Člověka, kterého stihne panická ataka, může sužovat i nevolnost, pocit, že se zalyká, nemůže dýchat a může cítit bolest v hrudníku.
„Častý je i strach ze ztráty kontroly nebo vědomí či strach ze smrti,“ upřesňuje psycholožka z vsetínské nemocnice Anna Černohorská.
Dotyčný může nabýt dojmu, že má infarkt nebo jiný, život ohrožující zdravotní problém. Mezi další příznaky patří závratě, mdloby, točení hlavy, návaly horka či chladu, mravenčení nebo znecitlivění končetin.
„Pokud se podaří nemocného během panického záchvatu uklidnit, většina příznaků záhy vymizí. Často přetrvává velký strach z dalšího záchvatu. Důležité je, aby pacient uvěřil, že jde o psychickou poruchu, kterou lze léčit,“ dodává Černohorská.
Panická porucha se projevuje častými záchvaty paniky, vyhýbáním se situacím, v nichž v minulosti k panice došlo, a strachem z očekávání dalšího záchvatu, vede k zúžení životního stylu člověka.
Svoje o tom ví například zpěvačka Iva Frühlingová, která se o boji s nemocí svěřila v rozhovoru pro Expres, když byla hostem pořadu Experti.
Také zpěvačka Debbi bohužel dobře ví, co jsou to panické ataky.
„Nikdy na to nezapomenu. Když jsem si sedla do metra, v ten moment mi explodovala hlava, srdce, tělo. A jak zahlásili ‚ukončete výstup a nástup‘, chytla jsem tak šílenou paniku, že jsem musela okamžitě vyběhnout. Vůbec jsem si nedokázala představit, že bych tam mohla minutu a půl, než se ty dveře zase otevřou, zůstat. Vylezla jsem ven, ale ten stav vůbec neustupoval,“ řekla o prvním záchvatu paniky zpěvačka Debbi v rozhovoru pro Blesk s tím, že v jejím případě panické ataky často souvisely s únavou a vyčerpáním, velkým spouštěčem byl také alkohol. Ten sice může tlumit úzkostné stavy a poskytnout jistou úlevu, kocovina a únava s ní spojená můžou panickou ataku vyvolat.
„Většinou stačí nemocnému vysvětlit, v čem je příčina jeho problémů, a že mu ve skutečnosti opravdové selhání orgánů nehrozí. Zkrátka že se na panickou ataku neumírá, a to i přesto, že se pacient cítí při záchvatu velmi špatně,“ vysvětlila psycholožka Anna Černohorská.
Léčba onemocnění nejčastěji kombinuje psychoterapii a psychofarmaka, a to podle stupně závažnosti onemocnění.
„Dohodly jsme se s mou lékařkou na takovém placebo efektu, kdy mám u sebe permanentně léky na tlumení, takové vypínáčky, s tím, že když ten stav nastane, jeden si tam lupnu a budu dobrá. A mě fakt, že ho mám u sebe, hrozně uklidňuje,“ říká Debbi s tím, že si onu tabletku bere maximálně do letadla.
Fotogalerie |
18
11
6
3
3
2
