1. Upevnění moci prezidenta Erdogana
Ihned po oznámení Davutugluovy rezignace na předsedu vládní strany AKP a tím pádem i na post premiéra se začalo spekulovat o tom, že pravým důvodem tohohoto kroku jsou jeho neshody s prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem.
Erdogan neunesl, že se umírněný premiér začal stávat oblíbenějším než on sám. Stavěl se například proti persekuci těch, kteří kritizují prezidenta.
Erdogan by se s Dovutogluem zbavil významného člověka, se kterým se začal názorově čím dál více rozcházet. Vzhledem k enormnímu vlivu ve straně AKP lze předpokládat, že novým předsedou strany i vlády bude zvolen někdo z nejvěrnějších Erdoganových přátel.
2. Přechod na putinovskou diktaturu
Erdogan je čím dál více přirovnáván k ruskému prezidentu Vladimíru Putinovi. Stejně jako on by si přál vládnout pevnou rukou a zbavovat se všech nepřátel. S odchodem Davutoglua je Erdogan na nejlepší cestě ke splnění tohoto snu.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan je kritizován pro svůj téměř diktátorský způsob vlády.
Nejenže v novém premiérovi získá mocného spojence, ale zároveň pro něj bude snažší prosadit navrhované změny ústavy, které mu dají ještě více pravomocí. Pak už mu nebude nic stát v cestě stát se prakticky neomezeným autokratickým vládcem Turecka.
3. Konec liberalismu a demokracie v ohrožení
Ahmat Davutoglu reprezentoval liberální křídlo v turecké vládě. Byl proti trestnímu stíhání těch, kteří kritizují prezidenta i proti persekuci Kurdů. To vše ale s jeho odchodem vezme za své.
V tureckém parlamentu došlo při hlasování o zákonech, které upevní Erdoganovu moc i ke rvačce.
Erdogan bude moct naopak ještě zpřísnit sankce vůči každému, kdo se opováží ho kritizovat a nejspíše dojde i na zbavení kurdských poslanců imunity a následné odsouzení za smyšlená obvinění ve vykonstruovaných politických procesech.
4. Dohoda s Evropou v ohrožení
Pro Evropskou unii byl Davutoglu hlavním vyjednavačem vzájemných dohod mezi Evropou a Tureckem. Mnoho evropských státníků ho považovalo za jediného důvěryhodného tureckého politika.
Pro Evropu byl Davotoglu tím, na kterého se mohli spolehnout při vyjednávání vzájemných dohod. Ty jsou nyní v ohrožení.
Erdogan Davutoglua již kritizoval za podobu uzavřené dohody o migrantech. Podle despotického prezidenta jsou její podmínky pro Turecko málo výhodné, desítky miliard a bezvízový styk mu nestačí. Otázka je, co více může požadovat a jak moc přitom bude Evropu vydírat.
5. Ztráta důvěryhodnosti Turecka
Poté, co Erdogan novým loutkovým premiérem potvrdí svou vlastní pozici neomezeného vládce Turecka a ve vládní straně zcela potlačí liberální tendence, přestane být Turecko mermomocí toužící po členství v EU považovatelné za vyspělou demokratickou zemi.
Ani děti prezidenta Erdogana se netěší valné pověsti. Jak syn Bilal, tak dcera Sümeyye jsou podezřívání z paktování se s radikálními islamisty.
Spekulace o tom, že Erdoganův syn obchoduje s ropou s Islámským státem a jeho dcera provozuje nemocnici pro džihádisty nebude mít kdo vyšetřovat a veškeré nekalosti zamete Erdogan pod koberec. Ve hře je i uznání islámu jako oficiálního náboženství.
Vyděračský stát v čele s autoritářským vůdcem, který nerespektuje lidská práva a svobodu slova a nectí základní demokratické principy, nemá ve vyspělém společenství evropských států prostě co dělat. Nehledě na to, že Turecko již od sedmdesátých let fakticky okupuje polovinu Kypru, který již součástí EU je.
