Už skoro celý rok, od 12. dubna 1993, nepřetržitě hlídaly spojenecké letouny v rámci operace „Deny Flight“ bezletovou zónu nad územím Bosny a Hercegoviny, aby tamější válčící strany pro své akce nevyužívaly letectvo.
Neděle 28. února 1994 se pak navždy zapsala do historie. V takzvané „bitvě nad městem Banja Luka“, kdy došlo k prvnímu vážnému narušení bezletové zóny, si letouny pod velením NATO připsaly první skutečný bojový střet.
Hornatý bosenský terén i letecký technika používaná všemi stranami občanské války ale aliančním silám úkol neulehčovaly. Největšího uplatnění se dočkaly těžko odhalitelné vrtulníky, existují navíc svědectví, že bosenští Chorvaté svoje Mi-8 natírali bíle, aby připomínaly stroje OSN, srbské helikoptéry Gazelle zase často pro zmatení nepřítele i mezinárodních sil nesly červené kříže. Srbové také byli jediní, kdo měl v Bosně k dispozici útočné stroje s pevnými křídly, lehké proudové stroje získané od jugoslávské armády ovšem měli zaparkované na letišti v Udbině, tedy v Chorvatsku, na území drženém tamními srbskými separatisty.
Americký pilot Scott O'Grady přezdívaný "Zulu" během tiskové konference.
Z letiště ležícího asi 20 kilometrů od bosenské hranice odstartovala letadla k útoku i 28. února 1994, piloti se přitom na místo dostali teprve o den dříve po zhruba dvousetkilometrové cestě autobusy z bosenskosrbské metropole Bajna Luky. Cílem operace byly zbrojovka v Novém Travniku, kde se od začátku konfliktu v roce 1992 nacházely moderní - ovšem nevyužívané - salvové raketomety M-87 Orkan, a munička v nedalekém Bugojnu. O ní se bosenskosrbské velení domnívalo, že kromě běžné produkce chystá také výrobu raket pro zmíněné raketomety.
Nálet začal v šest ráno, kdy z Udbiny vzlétlo šest lehkých bitevníků J-21 Jastreb (jestřáb) a dvojice letounů J-22 Orao (orel). Plán byl jednoduchý a vycházel z možností strojů i vyzkoušené taktiky: těsně nad zemí doletět k cíli, před ním nakrátko nabrat výšku, odhodit bomby, a v přízemním letu se zase vrátit na základnu. Proti se ale postavila příroda. U města Ključ, asi 80 kilometrů před cílem, musela letadla VRS postrádající vybavení pro lety za špatného počasí vystoupat do výšky. V tu chvíli ovšem přestala být skryta před zraky NATO.
Americký stroj F-16C během operace Deny Flight nad Bosnou.
Zhruba v 6:20 se srbské stroje objevily nejprve na radarech dvojice stíhaček F-16, které mířily z italského Aviana přes Chorvatsko na cvičení k Sarajevu, o pár minut později už je zaznamenal i letoun včasné výstrahy AWACS hlídkující nad Maďarskem. Když útočníci nereagovali na výzvy k přistání, nebo opuštění bezletové zóny, a místo toho dokončili svůj nálet (Srbové až později začali tvrdit, že žádnou výzvu nedostali), dovolala pravidla letounům NATO zakročit. Dvojice nejbližších strojů F-16 tak v 6:43 dostala povolení k útoku.
Kapitán Robert Gordon „Wilbur“ Wright nejprve v 6:45 odpálil radarem naváděnou raketu středního doletu AIM-120 AMRAAM, po přiblížení se k srbským „jestřábům“ pak použil o dvě a tři minuty později řízené střely krátkého dosahu s infračerveným naváděním AIM-9 Sidewinder. Stejnou zbraň zvolil v 6:50 i jeho kolega Stephen „Yogi“ Allen. Ani jeden neminul. Za pouhých pět minut se tak zřítilo k zemi pět ze šesti srbských strojů J-21 Jastreb (jeden nejspíš poté, co ho zasáhly trosky americké střely). Dvojice modernějších letounů J-22 Orao se z oblasti stáhla ještě před americkým zásahem.
Kapitán Wright se mimo jiné stal prvním americkým pilotem od dob korejské války, kterému se podařily tři sestřely v jednom dni. Dost mu v tom ovšem pomohla naprostá technická převaha - zatímco jeho F-16 i použité střely patřily k tomu nejmodernějšímu, co mělo jakékoli letectvo první poloviny 90. let k dispozici, bosenskosrbské stroje byly vlastně jen upravené cvičné letouny s kořeny na konci 50. let. Velikostí i koncepcí připomínají letadla J-21 Jastreb československé cvičné stroje L-29 Delfín, nebyla například vybavena ani varováním před zachycení radarem.
Operace Deny Flight pokračovala ještě krátce po ukončení války v Bosně na podzim 1995, do 20. prosince 1995 v jejím rámci uskutečnilo NATO 100.420 letů. Žádný už ale nevedl k tak výraznému zásahu proti některé z bojujících stran. Alianční síly dokonce samy přišly o několik letadel, nejznámější je případ sestřelení Scotta O’Gradyho (který se zapojil i do pronásledování srbských strojů 28. února 1994) v červnu 1995. Američan se tehdy týden skrýval před srbskými pátracími skupinami v lesním porostu, než ho při rozhodné akci zachránila americká námořní pěchota.
Podle NATO bezletová zóna svůj účel splnila, když zabránila použití vzdušných sil v zemi, kritici ale dodávají, že nezabránila některým násilným pozemním činům, například masakru ve Srebrenici, při kterém v červenci 1995 bosenskosrbské jednotky zabily až 8000 bosenských Muslimů. Vyvrcholením leteckých operací aliance nad Bosnou se stala následná operace Deliberate Force (Rozvážná síla), při letadla NATO plnou silou zaútočila na vojenské cíle bosenských Srbů, do útoků proti se zapojilo také těžké dělostřelectvo mezinárodních sil rychlé reakce. Tyto rozhodné zásahy výrazně přispěly ke konci bosenské války.
