Žena, která si nepřála zveřejnit své jméno, napsala vzkaz do redakce deníku MailOnline. Uvedla: „Jsem naprosto šokovaná a smutná z toho, jak rychle moje fotografie obletěla internet.“ Dále se dívka rozepsala o svých pocitech a o tom, co se vlastně onoho dne na mostě odehrálo.
„Těm, kdo bez skrupulí interpretovali a popsali, jak jsem se v tak hrozný moment cítila, bych chtěla vzkázat, že nejen, že jsem byla v šoku z toho, že jsem musela být svědkem tak strašné události, jako byl tento teroristický útok, ale navíc jsem se musela vyrovnávat s nepříjemným překvapením, když jsem zjistila, že moje fotografie obletěla sociální sítě spolu s komentáři lidí, kteří nebyli na mém místě a jejich názor vznikl na základě nenávisti a xenofobie,“ nebrala si servítky.
„Moje pocity byly v tu chvíli plné strachu a smutku. Společně s ostatními jsem se snažila zjistit, co se vlastně stalo a zda můžu být nějak užitečná. Ve chvíli, kdy mě fotograf zachytil, jsem se rozhodla zatelefonovat rodině, aby se o mě nebáli a věděli, že jsem v pořádku. Poté jsem se rozhodla pokračovat v cestě a přtom pomoci jedné vyděšené a zmatené paní, dostat se v pořádku na metro.“
Na závěr svého dopisu žena uvedla: „Chtěla bych moc poděkovat fotografovi Jamiemu Lorrimanovi za to, že se mě zastal na internetu před širokou veřejností.“
Ponaučení, které z tohoto svědectví plyne, je tak celkem zřejmé. Někdy je lepší nesoudit druhé podle útržků informací, nemuseli bychom se pokaždé trefit.
Fotogalerie |
333
104
51
39
34
28
