O Janu Kánskou se po maminčině smrti ujal zbytek rodiny, žila u tety. Jejímu otci se před komunisty podařilo utéct ve stejný den, kdy jeho ženu, tedy Miladu Horákovou, zatkla StB. Na poslední chvíli zmizel zadním vchodem, po nějakém čase skrývání emigroval do Spojených států.
Rodina se sice snažila Kánské ztrátu její matky vynahradit, komunisté jí ale život samozřejmě znepříjemňovali. Třeba tehdy typickým způsobem, že jí nedovolili jít na vysokou školu. Na medicínu, kde si ji přála vidět maminka, se zkoušela hlásit pětkrát.
Možná existoval způsob, jak si cestu ke studiu otevřít. Jenže podvolit se režimu po vzoru své matky odmítla.
„Vždycky našli nějaký důvod. Skutečný byl ale ten, že se mě zeptali, jak se dívám na proces s mou matkou. A když jsem řekla, že jim na to nebudu odpovídat, tak mi poděkovali. A já věděla, že je konec,“ vyprávěla před několika lety v rozhovoru pro Lidovky.cz.
Nakonec se jí alespoň částečně poštěstilo a dostala se na zubní kliniku. Rok tam sbírala praxi a studovala a za další rok se dostala na školu pro zubní techniky.
Za otcem do USA
V roce 1966 se začal konečně psát příběh její cesty za svobodou. Dostala povolení navštívit otce ve Spojených státech. Viděli se poprvé od roku 1950.
Komunisté si ale Kánskou pojistili, povolení dostala pod podmínkou návratu a dobře věděla, že kdyby ji porušila, zbytek rodiny, který se o ni dosud s láskou staral, by měl velké problémy.
Jana Kánská v roce 2007
S otcem se domluvila, že jakmile bude možnost, pokusí se za ním přijet natrvalo. Naštěstí přišly časy Alexandra Dubčeka a rozvolňování politické situace v Československu. Povolení dostala Jana Kánská za rok a okamžitě do Států vyrazila.
Tam už ji čekaly o poznání lepší časy.
„Okamžitě jsem začala pracovat u jednoho slovenského zubního technika. Byl šikovný, naučil mě americkou techniku, něco úplně jiného v porovnání s tím, co se dělalo tady. No a za dva roky jsem se vdala a pak jsem pracovala v ordinaci jednoho lékaře jako jeho technička,“ popsala později Kánská.
Miladu Horákovou komunisté sprostě zavraždili.
Až do roku 1989 byla Jana Kánská jen zubní techničkou z Washingtonu. Tedy úspěšnou zubní techničkou, přednášela dokonce i univerzitě v Pittsburghu. Pak ale padli komunisté a jméno Milady Horákové najednou přestalo být u nás tabu, naopak se stalo symbolem odporu proti tyranské totalitě.
Dcera Milady Horákové konečně mohla svobodně navštívit rodnou zemi. A nejen to.
V roce 1990 se po dlouhých čtyřiceti letech dočkala dopisů, jež matka napsala v posledních hodinách před popravou a které tehdy zaměstnanci pankrácké věznice odmítli rodině vydat. Jana Kánská je dostala rovnou z rukou ministryně spravedlnosti Dagmar Burešové.
Ve stejném roce se pak Česká televize pustila do natáčení dokumentu Případ Dr. Horáková. Při sledování prostřihů ze soudní síně, kdy se Milada Horáková zpovídala z údajné velezrady, a vzpomínek Jany Kánské si musel každý všimnout jejich téměř shodného projevu, intonace a pečlivě volených slov.
Kánská žije ve Spojených státech, do Česka se ale v průběhu let několikrát vrátila. Třeba na natáčení a následně i premiéru filmu Milada v roce 2017. Ostatně se na jeho vzniku podílela, režisér David Mrnka za ní jel pro požehnání natočit film o její mamince až do Spojených států.
A vracela se ráda. Jana Kánská se ostatně nechala slyšet, že k Čechům nikdy necítila nenávist, protože proces s její matkou zorganizovali představitelé komunistického režimu.
Fotogalerie |
