Dlouhých sedm let uplynulo od chvíle, co se dnes pětadvacetiletý Syřan Nabil rozhodl ukázat rodné zemi záda. Zuřila tam válka a on prý musel snášet i mučení. O mnoho si nepolepšil, dalších šest let byl podle svých slov vykořisťován v Jordánsku.
I tam se ale nakonec rozhodl prásknout do bot. Vydal se na ubíjející pouť přes Turecko, aby poté nasedl na člun a zamířil do Řecka. V Egejském moři se málem utopil. Osm měsíců žil v drsných podmínkách na ostrově Lesbos, který v současnosti obývají tisíce migrantů.
Pak sebral odvahu, nechal si vyrobit falešný pas a rozhodl se vyrazit za vysněným cílem: střední Evropou. To bylo v březnu. Doputoval až k hranicím s Albánií a chtěl se vydat na uprchlickou stezku přes Balkán. Jenže pak přišel koronavirus, uzavření hranic a Nabilův sen se zhroutil jako domeček z karet.
„Hranice byly uzavřeny přesně v den, kdy jsme se je pokusili překročit. Takže jsme byli nuceni se vrátit do Athén,“ cituje Nabila server Middle East Eye, který jeho příběh přinesl.
Migranti stanují nedaleko hranic.
Aktuálně Nabil žije ve stísněném bytě v hlavním městě Řecka. Sdílí ho s dalšími pěti migranty. Čas si podle svých slov krátí učením jazyků a sledováním Netflixu. Jenže jeho finance se hrozivě ztenčují a pracovat nemůže, vždyť je na řecké pevnině načerno a snaží se pokud možno vůbec nevycházet ven, aby eliminoval riziko, že ho zastaví a zkontroluje policie.
„Až tento týden zaplatím nájem, zbude mi pouhých padesát eur. Doufám, že se něco změní, protože tu nechci zůstat a být bezdomovcem,“ popisuje Nabil.
„Vždy když mi volala rodina, říkal jsem jim, že bydlím v pěkném hotelu. Dokonce ani teď nevědí, jak na tom jsem. Jsem si jistý, že by je to zničilo, kdyby znali pravdu,“ vysvětluje, proč nepřipadá v úvahu ani to, že by se spojil s příbuznými a pokusil se nějaké peníze získat od nich.
Migranti žijí v táboře Moria na ostrově Lesbos v děsivých podmínkách. Mezi nimi a místními eskaluje napětí.
Ani otevření hranic v souvislosti s uvolňováním restriktivních opatření ovšem pro Nabila nemusí znamenat vysvobození. Bojí se totiž, že v souvislosti s koronavirem budou nadále panovat kontroly, takže pro pašeráky bude obtížnější dostávat migranty přes hranice. A tím pádem rapidně navýší ceny. Jenže peníze Nabil nemá.
Netají se ani tím, že chvílemi uvažoval, jestli to nevzdat a nepřihlásit se řeckým úřadům, které by ho pak deportovaly.
„Pro každého je to velmi těžké. Ale musím zůstat v klidu. Nechci zničit všechen ten pokrok, kterého jsem dosáhl. Nikdy jsem si nedokázal představit, že bych skončil v uprchlickém táboře,“ odmítá.
Pravda ovšem je, že peníze nejsou zdaleka tím jediným, co mu dochází. Svou situaci přestává zvládat i psychicky.
„Po sedmi letech, co se snažím dostat do Evropy a začít nový život, jsem vyčerpaný. A teď přijde tohle,“ smutní Nabil.
Dočká se nového života někdy?
Fotogalerie |
