Markéta Jiráková je sice známá díky svému vztahu s Richardem Genzerem, v civilním životě se ale živí jako speciální pedagožka, která se zaměřuje na pomoc těm nejohroženějším, a to dětem. Podle ní se právě kvůli distanční výuce u mnoha dětí rozšířily poruchy pozornosti, u některých dětí se začaly objevovat úzkosti. Naopak dětem, které úzkostmi trpěly ještě před pandemií, se aktuálně může dařit lépe, protože jsou ve svém bezpečném prostředí.
Nejvíce postiženy jsou podle ní děti s ADHD a ty, které trpí poruchou pozornosti. S dětmi do deseti let to ve většině případů mohou řešit rodiče, jakmile si problému včas všimnou a budou se svými dětmi více komunikovat. U dětí v dospívajícím věku to bývá ale prý komplikovanější, protože komunikaci s rodiči mnohdy odmítají.
„Musíme se pokusit o to, aby dítě netrpělo velkými úzkostmi až depresemi. Dítě se zpočátku nemusí cítit jenom komfortně, to ale neznamená, že za měsíc z toho nebudou úzkosti až deprese. Za poslední rok jsem se setkala i s pokusy o sebevraždu. Dítě nevědělo, jak tu situaci řešit,“ říká Jiránková, podle níž je hlavním problémem málo kvalifikovaných pracovníků, kteří by mohli dětem pomoci.
„Na to, kolik je dětí s problémy, máme strašně málo psychiatrů. Čekací lhůty jsou až tři měsíce,“ odhaluje situaci.
Psychicky narušené dítě je více zahloubané do sebe, méně komunikuje, nemá chuť do ničeho a jeví se jako líné. Pak je to na rodiči, aby poznal, že se nejedná jen o vzdor. Pokud se dítěti nedostane rychle pomoci, deprese se mohou prohloubit až k sebepoškozování, kvůli epidemii by mohly hrozit až vleklé psychické obtíže.
„Asi nechceme, aby naše děti končily na antidepresivech. Není to ale o tom, že by se děti měly za každou cenu vrátit do škol, ale měl by to být bod číslo jedna,“ říká Jiránková s tím, že návrat do škol je dvousečný. „Na druhou stranu se do škol bojí, protože se obávají, že na ně učitelé nabalí testy,“ dodává.
Podle Jiránkové nyní hrozí, že bychom si mohli vychovat generaci dětí, která se neobejde bez antidepresiv.
„Nejvíce to hrozí u dětí, které měly kroužky, vrcholově sportovaly... Teď si se sebou nevědí rady. Paradoxně děti, které neměly vyplněný čas a jen volně existovaly, ty na tom nyní mohou být lépe než děti vedené,“ uzavírá Jiránková.
Fotogalerie |