Vary, jak jste je dosud neviděli: Očima Mariana Dvořáčka, fotografa, který vidí lidem do duše

„Baví mě fotit lidi v ulicích, přemýšlím nad tím, kam jdou, jaký mají den. Někdy nejsou nadšení, že si je fotím, což chápu. Baví mě ta přirozenost a hrát si s kompozicí,“ říká fotograf Marian Dvořáček, který nám poskytl několik ze svých fotek k publikaci. Každou z nich také okomentoval s tím, jak fotografie vznikla. Jak vnímal Karlovy Vary a jak zachycuje obyčejné lidské osudy vlastníma očima?

Dno

Procházel jsem kolonádou, před Thermalem vidím kluka, jak žebrá s kloboukem peníze. Všude okolo byla spousta lidí, bavili se a popíjeli. On seděl sám na konci lavičky a bylo vidět, že mu není nejlíp. 

Líbil se mi ten kontrast, ale váhal jsem. Seděl trošku ve tmě oproti pozadí, takže jsem musel použít blesk. Bylo mi jasné, že si mě hned všimne.

Když jsem si ho vyfotil, řekl mi: „Tak sis mě vyfotil a máš ze mě legraci, že?“

Odpověděl jsem, že si nikoho nefotím, abych z něj měl legraci. 

Začal mi vyprávět svůj příběh, byl tam dost hluk a neslyšel jsem moc dobře. Skončil na ulici, potřeboval na jídlo a ubytovnu. Neptal jsem se na důvod, chvilku jsme kecali a šel jsem dál.

Marian Dvořáček

Finger

Přišel jsem do Prosekárny, zahlédl jsem Martina, jak se tam baví s kamarády. Už byl večer a mně bylo jasné, že toho má za celý den až až. Ale byla to dobrá příležitost, mít pana Fingera na fotce. 

Přišel jsem za ním, pozdravil jsem ho. Zeptal jsem se, jestli bych si ho nemohl vyfotit. Odpověděl, že ano, ale ať je to rychlé. Jasně, bude to minutka, můžete se, prosím, postavit sem?

„To je právě ono,“ zasmál se. 

Říkám si, že dobře, už tomu rozumím. Zapózoval a bylo to. Fotku jsem mu ukázal, jestli je to v pořádku. Poděkoval a já také.

Marian Dvořáček

Peace

Procházím kolem baru, kde na střeše hrál dýdžej a kolem něj tancovali dva kluci. Byla tam dobrá a uvolněná nálada. Nevidím moc do dálky, ale jak jsem přišel blíž, viděl jsem toho pána. 

Měl na sobě péra v ukrajinských barvách a na krku symbol míru. Přišel jsem k němu na pár metrů, začal tančit a bavil se, že ho někdo fotí.

Marian Dvořáček

Drzá

Byl jsem na módní přehlídce Debbie Brown. Všiml jsem si Ell už hned ze začátku, dělala rozhovory s modelkami. Jak měla hotovo, zašel jsem za ní s tím, že má skvělý outfit, co mě dost baví a jestli si ji nemůžu vyfotit. 

Zeptala se mě, co má dělat. Cítil jsem z ní určitý druh rebelství. Říkám jí, ať je prostě drzá.

Drzá. Foto: Marian Marys Dvořáček

Iva

Stál jsem u Thermalu a čekal, zda neprojde někdo známý. Koukal jsem po lidech, nikde nikdo. Najednou se objevila Iva. Poprosil jsem ji o fotku, že je jen na můj profil na Instagramu.

„Jsem hrozně oblečená, v tomhle si mě chceš vyfotit?“ ptala se. 

Ano, to je právě to, co mě baví, žádná načančaná póza. Vyfotil jsem si ji a ukázal fotku.

„Ta se mi líbí, jsi skvělý! Pošli mi to, já ti to zasdílím,“ pronesla.

Měl jsem radost, byla milá a šla z ní dobrá energie. Přesně to, co jsem chtěl zachytit.

Marian Dvořáček

Pohřeb

Dostal jsem se na pohřeb „českého Floyda“. Byl jsem tam spíše pracovně, ale vzal jsem si s sebou foťák, co kdyby náhodou. 

Stál jsem uvnitř, přicházela sestra zesnulého. V pozadí začala hrát skupina na nástroje a viděl jsem ten kontrast smutku a radosti. Udělal jsem jen dvě fotky a odešel.

Pohřeb.

Instagram Mariana Dvořáčka můžete sledovat ZDE.

Fotogalerie

Hodnocení článku

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 17:59 neděle 13. listopadu 2022. Anketa je uzavřena.

  • 18
  • 18
  • 9
  • 6
  • 6
  • 5