Jedním z těch, kdo válečné bombardování v Drážďanech zažili na vlastní kůži, byl britský voják Victor Gregg, jehož nacisté drželi ve městě jako zajatce. Nyní zavzpomínal na to, co před 75 lety prožil.
Třináctého února 1945 byl se svým přítelem Harrym v německém vězení a přes skleněnou kupoli sledovali první vlnu náletu bombardérů.
„Oba jsme byli odsouzeni a čekali jsme, až nás vojáci popraví. Jenže Harry byl zcela v klidu a řekl mi, že se podle něj ještě něco stane. A měl pravdu,“ cituje britského veterána Daily Mail.
Přestože se v noci rozezněly v celých Drážďanech sirény, vojáci nevěřili tomu, že luftwaffe dovolí, aby bylo německé město bombardováno, natož Drážďany, jež byly přezdívány Florencie na Labi. Brzy zjistili, jak moc se mýlili.
„Drážďanské staré roubené domy začaly velmi rychle hořet a kusy domů padaly přímo na sklepní poklopy, kterými lidé utíkali do úkrytů, které si ve sklepě vybudovali. Hořící trosky však proměnily sklep v pec, ve které se lidé pomalu pekli,“ vypráví Gregg, jenž dodnes nemůže uvěřit, že bombardování přežil.
Tragické momenty nastávaly i ve chvíli, kdy se lidé snažili schovat ve velkých betonových nádobách na vodu, které ve městě postavil městský úřad. Ty je sice uchránily před plameny, ale nedařilo se jim vyšplhat po hladkých stěnách ven, voda v nádržích postupně začala vřít a zabila i tyto obyvatele města.
Drážďany se v roce 1945 proměnily v ohnivé peklo. Bombardování tehdy zabilo desítky tisíc lidí.
„Pokud jde o samotné Drážďany, neměly žádnou obranu, žádné protiletadlové zbraně, žádné světlomety, zkrátka vůbec nic. Nebesa byla jako velké parkoviště a obloha byla najednou plná letadel, jejich obrysy se odrážely v záři plamenů,“ dodal ve své zpovědi veterán.
Ohnivé peklo podle mnohých vůbec nebylo nutné, protože v době, kdy bombardování začalo, byla situace na bojištích pro Hitlera kritická. Jeho pokus o protiofenzivu v Ardenách selhal a Rudá armáda slavila jeden úspěch za druhým.
Drážďany však byly v danou chvíli snadným cílem, podle zpravodajců se tam ukrývalo až sto tisíc uprchlíků, kteří utíkali právě před Rudou armádou.
„Němci zaseli vítr a nyní tedy sklidí bouři,“ uvedl maršál Arthur Harris, který celý plán útoku vymyslel. Nikdy nacistům neodpustil útoky na Londýn a Paříž.
Debaty o tom, zda bylo skutečně nutné tímto způsobem útočit na město plné civilistů, odmítl vést také britský premiér Winston Churchill. „Nikdy si nesmíme dovolit omlouvat se za to, co jsme provedli Německu,“ říká v jednom ze svých slavných projevů.
Pravda je, že Drážďany nebyly jediným městem, jež během náletů spojenci téměř srovnali se zemí. Lipsko, Kolín nad Rýnem či Berlín zasáhlo ještě více bomb a zároveň bylo oficiálně potvrzeno více obětí na životech.
Pro historiky se však stále jedná o jedno z nejvíce kontroverzních vojenských rozhodnutí té doby.
Fotogalerie |
