1. Vystoupení z TPP
Jedním z prvních Trumpových rozhodnutí bylo vystoupení Spojených států z Transpacifické obchodní dohody TPP. Tuto vícestranou dohodu o volném obchodu po mnohaletém tajném vyjednávání schválila Obamova vláda v roce 2015 a americký Kongres jí ještě nestihl ratifikovat.
Odstoupení USA bude nejspíše fakticky znamenat krach celého projektu, kterému bylo vyčítáno, že jediným, kdo z něj bude čerpat výhody nebudou jednotlivé státy, ale nadnárodní korporace. Tento Trumpův krok kladně hodnotí i mnozí jeho odpůrci, například demokratický protikandidát z prezidentských primárek Bernie Sanders.
2. Omezení financování neziskových organizací
Už během předvolební kampaně se Donald Trump vystupoval jako velký kritik neziskových organizací. Ty často označoval za pouhé parazity na veřejných financích, které zneužívají k prosazování vlastních zájmů. Pochopitelně těsně po nástupu do funkce přešel Trump od slov k činům a začal s omezováním financování neziskových organizací.
Prvním v omezování financování neziskového sektoru je obnova platnosti nařízení Mexico City Act, které zavedl již v 80. letech Ronald Reagan a které bylo násedně zrušeno Barackem Obamou. Toto nařízení zakazuje financovat organizace, které pomáhají v rozvojových zemích zpřístupňovat potraty. S největší pravděpodobností se bude jednat jen o první krok v Trumpově boji proti neziskovkám.
3. Zrušení Obamacare
Zákon o dostupné zdravotní péči, známý spíše jako Obamacare, byl jedním z hlavních politických milníků kariéry exprezidenta Baracka Obamy. Rozsáhlá zdravotnická reforma byla nicméně terčem kritiky republikánů i části demokratů jako ekonomicky zatěžující a nevýhodná.
Republikánský prezident Trump se proto rozhodl, že Obamou pracně protlačovaný zákon nesoucí jeho jméno, se stane minulostí. Prezidentským nařízením dal Trump vypracovat nový plán zdravotního pojištění a státního financování zdravotnictví, které na rozdíl od Obamacare nepovede ke znevýhodňování střední a vyšší třídy a poskytne rovné podmínky opravdu všem Američanům, aniž by bylo zátěží pro ekonomiku.
4. Zlepšení vztahů s Izraelem
Za osm let vlády Baracka Obamy se vztahy dlouhodobých spojenců USA a Izraele ocitly na bodě mrazu. Obama nepokrytě podporoval Palestinu, které pár dní před svým odchodem z funkce daroval přes 300 milionů dolarů a na půdě OSN prosazoval i protizraelské deklarace. Trump slíbil, že tyto vztahy obnoví a budou lepší, než kdy předtím.
Nejenže Trump na své inauguraci nechal promluvit i židovského rabína a jako jednoho ze svých poradců jmenoval svého zetě Jareda Kushnera, který je sám ortodoxním židem. Zároveň ohlásil, že americkou ambasádu v Izraeli přesune do Jeruzaléma navzdory tomu, že jeho předchůdce Obama v OSN podpořil rezoluci o tom, že Jeruzalém je islámským městem. Vzájemný dialog s Trumpem si pochvaluje i izraelský premiér Benjamin Netanjahu.
5. Vstřícnost k protestům
Proti Donaldu Trumpovi se už od jeho prezidentské kampaně konaly stovky protestů. Poté, co se po složení slibu oficiálně ujal úřadu, vyšlo do ulic prozatím nejvíce demonstrantů. Trump se k protestům postavil jako opravdový státník a nazval je pilířem demokracie.
„Mírumilovné protesty jsou jedním z pilířů naší demokracie. Nemusím s názory protestujících souhlasit, ale budu bránit jejich právo na to své názory vyjádřit,“ napsal Trump na svůj Twitter. Zároveň si do některých protestujících ale i rýpl, když v jiném příspěvku vyjádřil své přesvědčení, že raději než aby teď protestovali, měli jít někteří protisystémoví demonstranti k volbám.
6. Omezení přijímání úředníků
Trump byl během své kampaně ostrým kritikem přebujelé byrokracie, kde prakticky celá Amerika je ovládána rozsáhlým úřednickým aparátem, který se neustále rozrůstá. Tomu se Trump rozhodl ihned po nástupu do funkce učinit přítěž a zcela pozastavil přijímání nových státních zaměstnanců s výjimkou vojáků. Tím si vysloužil hněv úředníků a úřednických odborů.
Příznivci Donalda Trumpa tento jeho krok vítají, jelikož je jasnou známkou toho, že své sliby navrácení vlády do rukou lidu myslí Trump vážně. Zakročení proti úřednické nadvládě může Americe závidět i Evropa, kde rovněž poslední dobou počet úředníků ve státních i evropských strukturách stále neudržitelně narůstá.
Fotogalerie |