Nechme stranou motivaci předsedy Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala, který z poněkud zvláštních pohnutek vypracování nové verze státní hymny zadal, když se mu zdála příliš krátká a málo pompézní, aby si to mohli čeští sportovci na stupíncích vítězů užít. A že jich je.
Neřešme, že celá „legrace“ stála šest set tisíc korun. Z nich sice Kejval plnou polovinu zaplatil ze svého, ale ta druhá mohla jít nakrásně třeba na mládežnický sport, kde se financí chronicky nedostává. Navíc poptávku po nové hymně inicioval možná tak premiér Topolánek, protože se mu zdála málo chlapská.
Na druhou stranu remixovat nebo rovnou přetvářet státní hymnu není žádný zločin, a ať se nám verze Miloše Boka pozdávají, či nikoli, jde o svobodný pohled skladatele na danou látku. Nikdo nikomu nic nevnucuje a hysterie kolem pochybné aktivity ČOV je z hlediska uměleckého zcela irelevantní.
Jindy poměrně útočný Jan Hřebejk na toto téma zveřejnil kupodivu mírumilovný tweet prostý vulgarit: „Pro toho, koho by to zajímalo. Můj názor není: Skvěle se to povedlo, nemáte právo na odmítavý postoj. Ale tohle: Je to regulérní, poctivý pokus, riskantní v tom, že reinterpretuje hymnu, kterou vnímáme mnoho let v jedné podobě. Učme se normálně diskutovat.“
Skladatel Miloš Bok si samozřejmě za svým dílem stojí. Jeho díla jsou obecně odborníky uznávána, tady má smůlu, že vstoupil na příliš tenký led a pro národ se stal nepřítelem číslo jedna.
„Lidé se nepochopitelně obávají monumentálních věcí. Za sebe si ale myslím, že dávám národu to nejlepší, co mohu. Paradoxně by moje úprava mohla být kritizována například za to, že je tam velký akcent na vlastenectví. Chtělo by to rozlišit, kde a proč se hymna hraje. Zda je to u sportu, nebo při inauguraci prezidenta. To by nemělo být stejné. Proto jsem nahrál čtyři různé verze,“ uvedl Bok v rozhovoru pro Reflex.
Fotogalerie |