Do městečka Waldow se Skupina bratří Mašínů dostala po dramatické přestřelce na nádraží ve vesničce Uckro (psali jsme ZDE). Tam přišli o Zbyňka Janatu, který utekl na opačnou stranu než zbytek party a policie ho zanedlouho dopadla.
Zbývající čtveřice se dostala do pětadvacet kilometrů vzdálené obce Waldow, odkud už do vytouženého, svobodného západního Berlína nezbývala ani stovka kilometrů. Jenže to nejhorší mělo teprve přijít.
Zoufalá a rozzuřená policie proti Josefu a Ctiradu Mašínovým a jejich parťákům Milanu Paumerovi a Václavu Švédovi nasazovala čím dál více policistů. Když se ve Waldově skupina skrývala, policisté na ně přišli a obklíčili je.
„Utíkali jsme z vesnice a policie nás pronásledovala. Pak jsme se dostali do malého lesíka u vesnice Waldow, kde nás obklíčili. Při této akci bylo nasazeno asi 1200 policistů. Lesík byl malý, asi dva hektary, na místo začaly přijíždět autobusy s policisty. Věděli jsme, že po nás jdou,“ vyprávěl později Josef Mašín, kterého citoval v diplomové práci „Politický terorismus a guerilla“ František Kuna z Fakulty sociálních studií Univerzity Karlovy.
Situace se zdála být bezvýchodná. Policisté nasadili psy, také namátkově stříleli do lesa, ačkoliv přesnou polohu odbojářů neznali. Podařilo se jim ale pouze zasáhnout Václava Švédu. Když se naopak Mašínovi s Paumerem a Švédou odmítli vzdát a namísto toho palbu opětovali, trefili se.
„Můj bratr měl štěstí, že trefil a zastřelil dva policisty. Ti přitom vůbec nevěděli, odkud střelba jde. Mysleli si, že jsme vyzbrojení těžšími zbraněmi, než pistolemi, protože nepředpokládali, že by někdo mohl někoho zasáhnout přesně na tak velkou vzdálenost jednou ranou,“ popisoval Mašín.
Oskar Hes, Jan Nedbal a Václav Neužil ve snímku Bratři.
Komunističtí policisté, ač v mnohonásobné přesile, dostali ze skupiny strach. Navzdory rozkazům odmítali do lesa naběhnout, raději ho obklíčili tak, aby odbojáři nemohli uprchnout. Jenže to je podcenili.
„Příslušníci VoPo odmítli poslušnost a navzdory rozkazům nechtěli jít prohledávat les, kde jsme byli, když viděli, jak dopadli dva jejich kolegové. Když se začalo stmívat, dorazily na místo vozy, které se postavily kolem celého lesa. Na místa, kudy by mohli Češi uniknout, mířily světelné reflektory. Světlomety namátkou pročesávaly okraje lesa, kde byli obklíčeni,“ vzpomínal pak Josef Mašín.
Josef Mašín
S parťáky vyčkával na vhodnou příležitost, kdy německé obležení prolomit. Bohužel s postupujícím časem ztrácel postřelený Václav Švéda krev. Ubývaly mu také síly, pár posledních jich sebral k pokusu o útěk, jenže pak vyčerpáním padl k zemi. Mašínovi a Paumer se tak museli zachovat podle dohody, kterou si skupina stanovila na začátku cesty: Kdo bude zraněn, nesmí zdržovat ostatní. Švédy se ještě zeptali, zda chce ránu z milosti, ten ale odmítl. Překvapivě nakonec nezemřel, padl do zajetí a později byl vydán zpět do Československa, kde ho komunisté stejně jako Janatu popravili.
„Domluvili jsme se, že se pokusíme proniknout mezi auty, bylo to nějakých sto metrů. Rozloučili jsme se s Václavem, protože už dál nemohl. Dohodli jsme se také, kam budeme střílet při našem plánovaném útěku. Nakonec jsme se my tři dostali za policejní vozy a podařilo se nám uniknout,“ vyprávěl pak Mašín.
Jan Nedbal ve snímku Bratři.
Skupina se tak nakonec doslova prostřílela z německého obležení. Bratrům a Paumerovi se podařilo nakonec dostat až do vytouženého západního Berlína, kde se jich ujala americká tajná služba a postarala se o ně. Právě do Ameriky se ostatně Mašínové i Paumer přestěhovali, narukovali tam do armády a usadili se.
S Američany se trojice dokonce pokoušela vyjednat, aby osvobodili jejich parťáky Janatu a Švédu. Bohužel bez úspěchu.
„Po tom, co jsme zvládli, jsme si mysleli, že jsme neprůstřelní, když se nám nic nestalo. Ale Američané se na nás dívali jako na blázny,“ vysvětlil později Mašín.
Film Bratři bude mít premiéru 26. října.
Fotogalerie |
