Středa 17. dubna 2024, svátek má Rudolf

  • Zprávy
  • Celebrity
  • Jen pro muže
  • Sport
  • Video
  • Podcasty
  • Antiyoutuber
  • jít naiDNES.cz
    Premium

    Koukalová & Konečný: Robin Kvapil omylem natočil dokument roku o ztrátě iluzí z politiky

    Z premiéry film More Miko v kině Lucerna | foto: Jana Plavec , Tom Rimpel

    Celý článek jen pro členy

    Chcete číst prémiové texty bez omezení?

    Předplatit
    Pamatujete si na padesát syrských sirotků, které chtěla do Česka přivézt europoslankyně Michaela Šojdrová a musela je někde pracně hledat? Na pozadí celého příběhu stál svérázný romský řidič kamionu Jaroslav Miko, který uvěřil, že mu politici pomohou v konání dobra.

    Přestože se dokument režiséra Robina Kvapila jmenuje jen More Miko, měl by mít podtitulek Jak řidič kamionu přišel s novou vládu o iluze, film totiž přináší nečekaný konec, kdy obyčejný člověk nakonec zjistí, že žádná lepší nebo horší vláda není, že politici jsou všichni stejní populisté a že ke štěstí si jeden musí dojít sám, protože vládní změna žádné štěstí nikomu doopravdy nepřinese. Tohle celé předpokládáme že nebylo prvotním záměrem, o to více si ceníme odvahy a upřímnosti nechat konec dokumentu takový, jaký je, přestože ani v nejmenším nevyznívá pro současnou vládu nejlépe.

    Hned na začátku se přiznáme, že jsme šli do kina s tím, že uslyšíme další obžalobu na Babiše, jak nechtěl přivézt odněkud padesát dětí, že uvidíme emocionální drásavou story o shánění sirotků, ale překvapilo nás, kam tento film vede a ani k tomu nebylo potřeba si těsně před začátkem promítání položit otázku, kde ty děti vlastně jsou?

    Na začátku filmu se seznamujeme s romským řidičem kamionu, který vůbec nevypadá jako Rom, jenž tráví dny a noci na cestách v kabině a najednou se zničehonic rozhodne, že odněkud přiveze syrské děti. Toto je samozřejmě způsobeno dramaturgií, kdy Robin Kvapil chytil Jaroslava Mika už v akci a musel nějak divákovi představit jeho myšlenku o záchraně syrských sirotků, proto úvod, bohužel ke škodě, působí tak, že kamera sleduje „náhodou“ jednoho muže, který se „náhodou“ rozhodne po zhlédnutí videa o útoku chemickým plynem v Idlíbu, že přiveze padesát dětí, ale to je jediná a poslední výtka, kterou k filmu máme a navíc rozumíme, že to je pouze technická záležitost, jak diváka vpravit do myšlenkového pochodu Jaroslava Mika a nešlo to udělat asi jinak, aby měl příběh smysl a divák věděl, proč se díváme právě na kamioňáka se solidárním hnutím mysli.

    More Miko

    Film More Miko nemá ambice popisovat přímo Jaroslava Miku, ale jeho víru v to, že se přes politiky snaží něco změnit dokonce až v Bruselu, ale výsledek je naprostá deziluze. Tedy alespoň pro diváka, jestli sám pan Miko stále drží naději, to nevíme.

    Miko není klasický městský aktivista ve svetru po Havlovi jako je Mikuláš Minář, jehož největší ambicí je kázat nám slovo boží a vybírat peníze od lidí, my vidíme mladého chlapa z hospody s pivem v ruce, který má rád život, miluje svoji rodinu, má za sebou pády jako každý z nás, dokonce byl ve vězení a mluví o tom, drží se ho životní optimismus, hádá se s manželkou, dělá fóry na Romy i na bílé, vychovává děti a ve volné chvíli, zatímco jinde se žvaní v kvádrech, chce jen obyčejně sednout za volant a prostě přivézt do Česká pár děcek skoro se slovy: Hold my beer, vy si žvaňte a já jedu.

    Co vás jako diváka okamžitě uhodí je kontrast mezi tím, jak mluví Jaroslav Miko a jak mluví politici. Miko, přestože zřejmě nemá super školy a stáže, má dar řeči a jde rovnou k věci, zatímco na něj mluví panáci se svými prázdnými floskulemi, kteří před tímto bodrým mužem „čau, brácho“ skoro až štítivě couvají, přestože mu neustále tvrdí, že mu chtějí v jeho rozhodnutí pomáhat.

    Na plátně se objeví Jan Hamáček coby tehdejší ministr vnitra, jenž měl být tím, kdo nepustil syrské děti do Česka, pak tehdejší premiér Andrej Babiš, který měl jeho občanské iniciativě něco slíbit a pak to s ohledem na bezpečnost neudělal, dále je tam „toto je absurdní, skutečně absurdní“ Pekarová Adamová, která tam vlastně jako by ani nebyla, nynější ministr zahraničí Jan Lipavský, útěkářský poslanec Jan Farský a následně nynější ministr vnitra Vít Rakušan a na tyto lidi jako na tehdejší opoziční politiky vůči Babišově vládě Miko sází, schází se s nimi, oni mu slibují podporu a zvou ho na jednání jako sobě rovného.

    More Miko

    Jaroslav Miko se postupně přerodí v člověka s čím dám větším vlivem, vstupuje i do předvolebního boje, uspořádá pro Romy festival, na němž chce tyto – jak sám říká – chronické nevoliče donutit jít volit a zvolit právě ty, do nichž promítnul svou víru v lepší svět. Miko je dokonce tak urputný, že objíždí romská sídliště a přímo nahání lidi na svoji akci, volby přicházejí, vítězí současná pětikoalice a Jaroslav Miko tuto událost slaví ve štábu Stanu a Pirátů.

    A v tomto bodě se to celé láme.

    Do této chvíle se lidé v sáli smáli fórům a tleskali, když Miko nadával na ministra vnitra Jana Hamáčka a psal mu velmi ostrou textovou zprávu, ale ta pravá legrace přichází právě v tuto chvíli a smích i potlesk utichl.

    Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium

    Měsíční

    89
    Předplatit
    Můžete kdykoliv zrušit

    Roční

    890
    Předplatit
    Ušetříte 178 Kč oproti měsíčnímu předplatnému

    Dvouleté

    1 690
    Předplatit
    Ušetříte 446 Kč oproti měsíčnímu předplatnému

    Připojte se ještě dnes a získejte:

    • Neomezený přístup k obsahu iDNES.cz, Lidovky.cz a Expres.cz
    • Více než 50 000 prémiových článků od renomovaných autorů
    • Přístup k našim novinám a časopisům online a zdarma ve čtečce
    Více o iDNES Premium
    Máte už předplatné? Přihlásit se
    Ohodnoťte článek
    Hlasování skončilo

    Čtenáři hlasovali do 23:15 středa 5. července 2023. Anketa je uzavřena.

    • Super
      76
    • Haha
      70
    • Trapas
      53
    • Tvl
      45
    • Sladký
      43
    • Cože
      41