Doposud přísně tajné informace z období studené války zveřejnil americký Národní bezpečnostní archiv. Mezi strategickými dokumenty je i plán pro bombardování měst ve Východním bloku atomovými bombami. Na seznamu měst nechybí ani Praha.
Fotogalerie |
Atomovou bombou jako nejsilnější zbraní vyhroceného konfliktu hrozily jak Spojené státy, tak Sovětský svaz. Američané měli připravený detailní plán, na která místa udeřit v případě náhlého sovětského útoku na jejich území.
K jeho odtajnění došlo nyní po dlouhých letech v přísně střežených archivech.
Podle seznamu americké armády se počítalo se svržením bomb na pražská letiště na Ruzyni, ve Kbelích a ve Vodochodech.
V americkém dokumentu z roku 1959 se detailně analyzuje možný konflikt se Sovětským svazem a jeho satelity včetně Československa, ale například i s Čínou. V případě použití atomové bomby se počítalo s masivními ztrátami na životech civilistů, což i tehdy bylo proti zásadám válečného práva.
Atomová bomba byla nejsilnější zbraní studené války. Naštěstí nikdy nebyla použita.
Pro Američany bylo dle plánů klíčové co nejrychleji a nejefektivněji zničit nejdůležitější města Východního bloku. Největší prioritu přisuzuje atomový plán Moskvě a Leningradu (dnešnímu Petrohradu). Následuje Peking, Berlín a Varšava.
Praha jako cíl pro atomovou bombu byla na 61. místě seznamu.
Simulace toho, jak by vypadal výbuch atomové bomby o síle tři megatuny nad centrem Prahy. Nejmenší kruh je poloměrem samotné exploze, modrý kruh představuje tlakovou vlnu a vše v největším žlutém kruhu by okamžitě zahubila radiace.
Američané počítali s bombardováním atomovými pumami o síle mezi 1,7 až 9 megatun. 1 megatuna je přitom zhruba 70x silnější než bomba, která byla svržena na Hirošimu.
Pokud by skutečně došlo na bombardování Prahy, atomovou bombu by s největší pravděpodobností shazoval letoun B-52.
Hlavní cíle pro americké bombardování byly letiště a průmyslové oblasti. Atomová bomba měla mít rovněž ničivý psychologický efekt.
K jejímu použití však naštěstí za studené války nakonec nedošlo a musíme doufat, že ani v budoucnu nedojde.
