Plány Západu byly tak naivní, výdaje tak obrovské, kontroly tak slabé a personální i strategické změny tak časté, že celá pomoc Afghánistánu dnes slouží jako učebnicová studie, jak nevybudovat lepší a demokratický stát.
Místo budování demokracie v Afghánistánu si místní vládní špičky a spřátelení „pomocníci“ léta mastili kapsy a peníze se vyhazovaly za projekty, u nichž nechápavě kroutí hlavou nejen Mezinárodní měnový fond.
Debakl s toskánskými kozami patří ještě mezi ty levnější špásy. Za 120 milionů korun měli kopytníci pomoci vytvořit tisíce pracovních míst a vydělat na obchodování s kašmírem. Projekt brzy vyšuměl do ztracena, protože kozy onemocněly a krmivo pro ně bylo moc drahé, nehledě na to, že afghánský partner tohoto dealu vzal roha a zmizel.
„Tohle opravdu nikdo neví,“ řekl generální inspektor pro rekonstrukci Afghánistánu John Sopko k tomu, jak zvířata ve finále dopadla. Už v roce 2016 v americkém Senátu upozorňoval, že se za Afghánistán utratilo více než za rekonstrukci poválečného Německa!
Christopher Kolenda, plukovník, který radil třem americkým velitelům v Afghánistánu, bez obalu řekl, že do roku 2006 se místní vláda velmi šikovně zorganizovala do kleptokracie.
Neuvěřitelných 3,5 bilionu korun mělo z Afghánistánu putovat do Dubaje, kde si za ně vládní honorace měla pořídit 35 vil na umělém ostrově The Palm.
Když jsme u té zábavy, afghánské bezpečnostní složky měly v zemi rekrutovat velmi mladé a rozhodně ne zletilé chlapce do státní služby. Co zahrnovala?
Americké ministerstvo zahraničí připustilo, že ve vládních komplexech stále existuje sexuální otroctví. Vysoce postavení úředníci jsou zapojeni do nechvalně proslulého bacha bazi.
Jedná se o tradici bohatých starších mužů, kteří si vybírají chlapce pro zábavu. Mladíci mimo jiné tančí oblečení jako dívky, v souvislosti s tímto děsivým zvykem se mluví i o sexuálním zneužívání a dětské prostituci, stejně jako o tom, že viníci vyváznou zpravidla bez trestu.
Jako by tohle nestačilo, objevily se zprávy a důkazy o tom, že místní vládní představitelé a regionální politici brali sice peníze za boj proti narkomafii, ve finále čile obchodovali s opiem a nejednou se nechali chytit s obrovským množstvím peněz nebo tunami surové drogy.
Samostatnou kapitolou je přílet druhého nejdůležitějšího muže Tálibánu Abdula Ghaního Barádara do Kábulu. Tam mocipán radikálů, o němž se mluví jako o možné hlavě státu, přicestoval z Kataru, kde léta žil v luxusu a připravoval se na svůj velký den.
Ze země, která hrdě sponzoruje mezinárodní hvězdy sportu a kluby, koutu světa, který se prezentuje coby turistická destinace 21. století a hostí slavné tenisové turnaje nebo závody formule 1...
Fotogalerie |