Postránecký se do médií svěřil, že zdravotní stav už mu v roce 2007 nedovoloval pít žádné velké množství vína: „Už nemohu moc pít, protože už jsem si vlastně svá játra propil,“ řekl přímo. Sám měl pěknou řádku těch nejkvalitnějších lahví v mikulovském sklepě.
Tato vína byl ovšem připravený rozdat svým kolegům právě z důvodu jeho zdravotního stavu. Nicméně roli vinaře v jednom z tehdy točených filmů odmítnout nemohl: „Začnu točit na Moravě film Bobule, ale zkapalněný hrozen už mi ve velké míře nedělá dobře. Mých flašek teď hodně ubude, ne však díky mně. Pomějí se jiní. Kdepak víno! To mně roste už jen v zimní zahradě,“ připomněl Postránecký.
Dříve ovšem on sám býval jiný kabrňák přes víno: „To bejvávalo. Hravě jsem zdolal leccos, když jsem začínal jako bojar,“ vzpomínal na doby, kdy udolal klidně i 6 lahví vína. Jeho láska k tomuto druhu pití ovšem pokračovala dál a na víno nikdy úplně nezanevřel, dodnes dostává lahve vína: „Pořád mám takovou kóji v Mikulově, kde se mi to průběžně doplňuje lahvemi od známých a mých blízkých vinařů.“
Nicméně ve filmu Bobule mu role vinaře koštování vína přímo určovala: „Teď si dám opravdu už jen lok kvalitního bílého, to ještě můžu. Tvrdší sušší vína, to bylo vždycky moje,“ vzpomněl na slabost k vínu Postránecký a o filmu pokračoval dál: „Není to zas tak velká role. Akorát je na ní zajímavé, že jsem tlustej a starej. To je ta velká atrakce!“ nakonec krotil nadšení Postránecký.
Fotogalerie |
