Lidé se shlukovali uvnitř knihkupectví už hodinu před začátkem akce. Ve druhém patře, kde autogramiáda probíhala, se řadili do špalíru a očekávali příchod jejich miláčka. Sám Kajínek se na místo dostavil zhruba půl hodiny před začátkem akce i se svým štábem, který dokumentuje jeho příběh na svobodě. Ihned zaplul do zadních místností, aby se zprvu vyhnul novinářům.
Právě kolem páté hodiny se najednou začalo mezi lidmi šuškat mnohem hlasitěji. Mělo to jedinou příčinu – přichází Jiří Kajínek. Nejprve to vypadalo jako před začátkem boxerského zápasu, když borci vycházejí ze šaten. Kajínek šel ve světle reflektoru, který měl kameraman připevněný ke kameře, kolem něj celý štáb jako realizační tým a před ním jeho dnešní trenér, ředitel knižního nakladatelství Autreo Jan Eisler.
Poté, co si probil Jiří Kajínek svou cestu za stůl, kde již byly vystaveny jeho knihy, aby začal podepisovat, vzal si slovo pan Eisler, aby lidi přivítal. Muž, který nedávno mohl po třiadvaceti letech vyjít z vězení, odpověděl na pár dotazů, mezi nimiž také zmínil, že v budoucích volbách favorita nemá, ovšem v prezidentských, jak již mnohokrát prozradil, bude volit Miloše Zemana.
O autogramiádu Jiřího Kajínka byl ohromný zájem.
Setkat se s Jiřím Kajínkem nepřišli pouze lidé veřejnosti neznámí, ale objevily se také osobnosti, které už český showbyznys dobře zná. Jednou z nich byl také například Petr Hannig, muž, který pro českou hudební scénu objevil Lucii Bílou. Za Kajínkovu nevinu bojoval už dříve za stranu Rozumných.
Následně přišlo na to, nač všichni čekali. Lidé se po jednom dostávali ke stolu Jiřího Kajínka a žádali o podpis i společnou fotografii. Různorodost lidí, kteří se blížili ke stolu, aby se setkali s člověkem, který je pro ně symbolem neviny, byla velká. Lidé všech věkových kategorií a sociálních vrstev se postupně sunuli k jeho stolu. Reakce na přítomnost na doživotí odsouzeného muže měly jeden společný rys. Všichni mu přáli, aby se mu dařilo v případě očistění jeho jména. Nicméně došlo i na menší kuriozity.
Kromě podpisu si fanoušci chtěli odnést památeční fotku s omilostněným trestancem.
Jedna starší dáma přistoupila ke Kajínkovi a s rukou před pusou neustále opakovala: „Já s vámi nemůžu mluvit, já s vámi nemůžu mluvit,“ přesto si knihu podepsat nechala. A i když jí bylo špatně rozumět, tak i ona přála Kajínkovi jen to dobré. Dalším takovým zajímavým hostem byl muž, který se dostal na řadu až úplně ke konci. Nechtěl nic podepsat, nechtěl žádnou fotografii, jenom mluvil o věcech, které evidentně chápal jen on s Kajínkem. Hvězda večera si možná uvědomila, že není dobré o takovýchto věcech mluvit nahlas, a tak muže Kajínek utišoval slovy: „Jo, dobrý, to už stačí,“ nicméně ani v tomto momentě mu z obličeje neodešel úsměv, i když v tuto chvíli byl hodně křečovitý.
Kajínek rozdal podpisů nepočítaně.
Je opravdu až s podivem, na co všechno si lidé nechali podpis dát. Mladí lidé si nechali podepsat telefon, starším stačila kniha. Někteří lidé přišli s už dopředu vytisknutou fotografií, jiní si přinesli trička. Byla tu i pohlednice Valtic, která také dostala Kajínkův autogram. Byla to opravdu autogramiáda se vším všudy. Jan Eisler nám potom v rozhovoru prozradil, že větší přímou podporu u autogramiády měl pouze jeden zahraniční literární autor. Nikdo jiný!
Kajínkova popularita stoupá a zřejmě bude stoupat i dál. Prozradil všem přítomným, že se chystá druhá kniha. V ní už nebude tak obecný. Jasně řekl, že lidi bude jmenovat pravými jmény, i když ví, že se to nesmí a může za to být žalován. Tohle riziko on ovšem podstoupí, aby prý lidé znali konkrétní jména. Za tato slova si vysloužil obrovský potlesk, který procházel celým obchodem až ven na ulici.
Fotogalerie |
