Když se řekne domácí násilí, většina si představí ženu v roli oběti a muže v roli násilníka. Jenže ve společnosti je i vysoké procento týraných mužů. Jak je možné, že se o tom stále nemluví?
„Muži se na policii méně obrací,“ říká Zuzana Chomová s tím, že týraných mužů je určitě více, než ukazují statistiky Policie České republiky.
„U nás ty průzkumy byly tři a ta čísla se různí. Je to buď 7 procent, 10 procent, nebo 38 procent. Takhle je tam široký rozptyl,“ vysvětluje s tím, že záleží na metodologii.
„Přiznat, že jsem obětí násilí ze strany někoho blízkého, je těžké. U mužů o to tím, že kultura není nastavena na to, že muž může být tím, komu je ubližováno. Muž je přece ten, který se postará a má to pod kontrolou, umí se ubránit a umí si to vyřešit sám,“ uvádí Chomová.
Muži, kteří pak o týrání mluví, bývají označováni jako bábovky. Promluví většinou, až když je k tomu doženou závažnější potíže.
„Někdy se stává, že se na odborníka obrátí, až když se objeví závažnější problémy. Nemohou spát, deprese,“ vyjmenovává odbornice s tím, že muži vyhledají pomoc primárně kvůli depresím, až později se odhalí, že příčina je v týrání.
Odlišit obyčejný partnerský konflikt od domácího násilí může být tou největší překážkou.
„V případě mužů se jedná především o psychický teror a lehčí formy fyzického násilí,“ říká.
Závažných forem fyzického násilí se vzhledem ke konstituci mnohem častěji dopouštějí muži.
„Obětí domácího násilí jak na straně mužů, tak na straně žen se může stát prakticky kdokoliv. Jsou to lidé z různých sociálních vrstev, s různým příjmem, vzděláním, bez dětí, s dětmi,“ odpovídá Chomová, která je toho názoru, že žádný prototyp týraného jedince neexistuje, týraná osoba se na první pohled ani nedá poznat.
„Jedna z charakteristik domácího násilí je, že se odehrává za zavřenými dveřmi. Jsou to lidé, kteří mohou působit skvěle. Jsou přátelští, šarmantní, dobře situovaní, úspěšní v práci,“ pokračuje.
Dají se však vytipovat rizikové faktory, které zvyšují pravděpodobnost, že se tam odehraje domácí násilí.
„Rizikovým faktorem je nízké sebevědomí, zážitky z dětství, osobnostní charakteristiky, až osobnostní poruchy nebo neschopnost řešit konflikty zdravým způsobem,“ říká s tím, že když člověk v dětství zažije týrání, neznamená to, že v dospělosti bude týrat či bude týrán.
Fotogalerie |
