Jesus Aceves, kterému nikdo neřekne jinak než Chuy je ve své rodině již několikátou generací, která se musí potýkat se vzácnou genetickou chorobou. Ta poprvé propukla u jeho prababičky a od té doby je každý, kdo se v rodině Acevesových narodí, předurčen k životu vlčího člověka.
Vlčí muž se se svým postižením naučil žít. Zajímavé je, že ze všech asi šedesáti v historii popsaných případů nemoci je jich minimálně třicest v rodině Acevesových.
Díky neléčitelné chorobě mají obličej porostlý srstí
Medicinské pojmenovánín choroby, kterou Chuy a jeho rodina trpí je kongenitální hypertrichóza, laicky se jí přezdívá vlkodlačí syndrom. Zmutovaný gen způsobí enormní růst ochlupení na obličeji, což má za následek vzhled podobný mýtickým vlkodlakům.
Děti se u Acevesových rodí s už ochlupenými tvářemi. Na pohlaví přitom nezáleží.
U prababičky, která byla v rodině takto postižena jako první se jednalo o anomálii. Dnes již všichni vědí, že mutovaný gen je natolik dominantní, že jiné než vlčí dítě se do rodiny narodit ani nemůže. Děti se rodí už s ochlupeným obličejem. A to jak chlapci, tak holčičky.
Většinu života byl cirkusovou atrakcí, teď nemůže sehnat práci
Malého Jesuse si všiml majitel cirkusu a okamžitě v něm viděl atrakci, která mu vydělá velké peníze. V pouhých 13 letech chlapce i spolu s jeho bratranci doslova koupil a začal s nimi objíždět svět.
Během kariéry u cirkusu se Chuy stačil oženit a mít dvě dcery. Opustit šapitó se rozhodl, když zjistil, že žena je mu nevěrná a dcerkám se stýská. Teď žije spolu s celou svou početnou rodinou v malém městě a nemůže najít práci.
Jesus spolu s dcerou a manželkou. Právě ony byly důvodem proč ukončil svou kariéru u cirkusu.
„Nelituji toho, že jsem se prodával jako pouťová atrakce, lituji jen toho, že jsem ve 13 odešel z domova. Nemám žádné vzdělání a mohu se živit jen manuální prací. Tu však sháním velmi těžko, právě kvůli svému vzhledu.“ říká Chuy.
Díky tomu, že většinou ani nedokončili školu, končí členové Vlčí rodiny buď nezaměstnaní nebo se musí živit fyzickou prací na stavbách či ve fabrikách.
Za vzhled se nestydí, i když jim občas dělá ze života peklo
Většina rodiny se naučila s podivnou nemocí žít, ostatně nemají příliš na vybranou. „Beru to jako dar od boha. Je v pořádku být trochu jiný.“ říká s úsměvem na tváři Jesusův bratranec Danny, který je snad ještě chlupatější než on.
Mužští členové rodiny jako Jesusovi bratranci Larry a Danny si ochlupení na tváři neholí. Těžko se pak dá říct, kde jim končí srst a kde začínají vlasy.
Vlčí vizáž s sebou pochopitelně nese problémy. Lidé se členů rodiny Acevesových bojí. Na ulici se křižují a odplivávají si na zem. Pořvávají po milých chlupáčích, že jsou zplozenci ďáblovi. Pokud jim nenadávají, fotí si je. Dokonce jim několikrát otrávili domácí zvířata.
Acevesovi mají rádi zvířata. Bohužel však musí trpět útoky nejen na sebe, ale i na své mazlíčky. Sousedé jim již otrávili několik koček.
Problémy mají i děti ve škole. Jesusovy dcery Araceli a Karla si musí obličeje denně holit aby unikly posměchu. Ostatně právě šikana ve škole je důvodem proč většina členů rodiny školu opustila předčasně a teď jsou nevzdělaní a nekvalifikovaní.
Dívky se musí každý den holit. Zvládat život s vlkodlačím syndromem je pro ně o poznání složitější než pro jejich mužské příbuzné.
O jejich životě se natočil dokument
Pozoruhodný osud rodiny vlčích lidí se rozhodla natočit dokumentaristka Eva Aridjisová. Ta s rodinou trávila několik měsíců a prožívala s nimi všechny jejich radosti a strasti.
Acevesovi popisuje jako statečnou rodinu, která drží pohromadě. „Žijí semknutý život jako malá komunita. Není divu, často nikoho jiného než sebe navzájem nemají.“ popisuje jejich smutně vyznívající soudržnost.
Život je pro členy Vlčí rodiny složitý. Okolí se jich bojí, nadává jim a neustále je někdo fotí.
Dokumentaristka říká, že nejsmutněji na ní zapůsobily dva momenty. Prvním bylo, když jí jedna z Jesusových dcer řekla, že nikdy nechce mít děti, aby je nevystavila tomu, co sama prožívá. Druhým bylo, když vlčí muž v zoo stanul tváří v tvář skutečnému vlkovi.
Jesusovy dcery Araceli a Karla trpí rovněž vzácnou nemocí. Bojí se na svět přivést další děti, aby nemusely trpět.
Při pohledu na divokou šelmu, ke které je přirovnáván Chuy řekl: „Ano jsme si podobní. Oba jsme chlupatí a oba žijeme v zajetí.“
