Kdyby se narodila jindy a jinde, mohla si podmanit filmový svět. Jenže se strefila do Československa reálného socialismu. | foto: Expres.cz
Zvyk vypadat vždy a za všech okolností tak, že se za ní každý otočil, si přinesla z domova. Tatínek se vypracoval z dělníka na vlastníka kožešnické dílny. Byl šikovný a obchody mu vzkvétaly, měl být na co hrdý. Jeho žena byla považována za nejkrásnější ženu v Ostravě a svému muži dělala modelku.
Čtenáři hlasovali do 23:18 sobota 18. ledna 2020. Anketa je uzavřena.
79
60
51
47
45
42
Ve městě patřili mezi známé osobnosti společenského života, chodili do divadel, na koncerty. Když se jim narodila dcera Irena, zcela samozřejmě ji do všech těchto aktivit zapojili. Irenka tak vyrůstala obklopena krásou, hudbou a uměním, hrála na klavír, chodila na balet i gymnastiku. Ráda recitovala, a když se rozhodla, že by chtěla studovat na konzervatoři, rodiče jí nebránili. Uspěla, a o jejím dalším životě tak bylo rozhodnuto.
První film Herecké mládí natočila v roce 1947, ale zlomovým byl až o rok později snímek Svědomí. Režie se ujal Jiří Krejčík a právě on ji prý svým známým tvrdým přístupem k hercům nejvíce naučil. Padesátá léta byla pro Irenu „filmově“ komplikovaná, protože se svým zjevem nehodila do budovatelských snímků, které tehdy vznikaly.
„Maminka vzpomínala, že ji jednou posadili do traktoru a celý štáb se rozesmál. Prostě se tam nehodila,“ říkala v televizním dokumentu hereččina dcera Kristýna. Na jevišti se ale mohla vyřádit. Seděly jí především kostýmní role, kde vynikla její krása a dokonalé chování. Nejprve působila v Realistickém divadle a poté odešla s Otou Ornestem do Městských divadel pražských.
Kdyby se narodila jindy a jinde, mohla si podmanit filmový svět. Jenže se strefila do Československa reálného socialismu.
„Byla to krásná vysoká žena s měkkým tmavším hlasem,“ říkal o ní Svatopluk Beneš. Nakonec se pro ni několik zajímavých rolí ve filmu přece jen našlo. Pamatujeme si ji jako Bílou paní ze stejnojmenné komedie, jako učitelku z muzikálu Starci na chmelu nebo jako krásnou princeznu Drahomíru z pohádky Byl jednou jeden král.
„Ve vztahu k mužům byla maminka otevřená, celý život čekala na nějakou lásku. Nebyla suverénní svůdkyně, jak působila navenek,“ vzpomínala dcera Kristýna.
„Problém byl v tom, že si vybírala muže z branže, kteří žili podobným životem jako ona, a to nemohlo fungovat. Říkala, že by chtěla muže z jiného oboru, ale toho by asi nenapadlo, že by právě ona chtěla někoho obyčejného,“ dodává.
První velkou lásku prožila v roce 1948 při natáčení filmu Svědomí. Zamilovala se do scenáristy Josefa Novotného a v roce 1951 se za něj provdala. O rok později se jim narodila dcera Kristýna. Manželství ale vydrželo pouhé tři roky. Pak už zůstala sama.
Kačírkové se říkalo česká Sophia Loren.
Prožila sice románky s některými kolegy, mimo jiné například s Jiřím Šlitrem nebo s režisérem Ladislavem Rychmanem, ale nikdy už se nevdala. Šuškalo se, že byla milenkou francouzského herce Gérarda Philipa.
„Maminka mi později řekla, jak to mezi nimi doopravdy bylo, ale poprosila mě, abych to nikomu neříkala a nechala tuhle legendu s otevřeným otazníkem, že je to tak hezčí,“ vysvětlovala Kristýna Novotná.
Po roce 1948, kdy jejím rodičům komunisté sebrali živnost a oni bez ničeho skončili téměř na ulici, se o ně Irena musela postarat. Udělala to ráda, ale byla to pro ni těžká situace. Najednou byla živitelkou rodiny. Navíc na ni brzy začala tlačit státní bezpečnost. Tlak se stupňoval poté, co byla vybrána jako konferenciérka programu na světové výstavě v Bruselu.
S režisérem Ladislavem Rychmanem byla šťastná několik let.
Každý den na ni před divadlem čekalo auto a v něm dva muži, kteří ji sice odvezli domů, ale cestou ji nevybíravým způsobem nutili, aby z cesty do Bruselu podávala pravidelná hlášení o chování svých kolegů. Neustále odmítala.
Došlo to tak daleko, že ji odvezli i na několik dnů. „Bylo to nejhorší období mojí maminky. Říkala, že jí nejdříve slíbili, že když to udělá, bude moci hrát venku, cestovat a vydělávat velké peníze. Odmítla to. Pak otočili a vyhrožovali, že nebude ani točit ani hrát, ale zase řekla ne. A nakonec jí řekli, že jí vezmou mě, protože vyrůstám v reakcionářské rodině,“ vzpomínala dcera Kristýna.
I přes nátlak nepovolila, nikam samozřejmě nakonec nejela a od té doby se jí role vyhýbaly. StB se uměla mstít. Herečka si ale nikdy nestěžovala, a když jí normalizační režisér, který v divadle vystřídal Otu Ornesta, přiděloval až nedůstojné role, vzala to s pokorou. Jediné, co chtěla, bylo hrát.
Umírala na rakovinu, a přesto každý večer vcházela na jeviště jakoby nic. Hrála až do posledního dechu.
Zemřela 26. října 1985.
Zajímavosti* Měla bratra, který pár měsíců po narození zemřel. V rodině se o tom mlčelo. * Přátelila se s Eduardem Cupákem a jeho partnerem. Často za nimi jezdila. * Milovala čtení a dokázala číst téměř do rána. * Hodně kouřila. Cigarety si vzala i do nemocnice, kde byla hospitalizována po infarktu. * Vždycky nechávala vysoké spropitné. * V době, kdy nemohla hrát, psala povídky do časopisů. * Uměla plynně německy, anglicky a francouzsky. |
Fotogalerie |
