Debata Mečiara a Klause k výročí státnosti: „EU se od nás může inspirovat“

Budova bývalého Federálního shromáždění v Praze symbolicky hostí diskuzi dvou bývalých předsedů vlád u příležitosti 25 let české a slovenské státnosti, počínající rozdělením tehdejšího Československa. Václav Klaus s Vladimírem Mečiarem v rámci semináře zhodnotí úspěchy za proběhlé čtvrtstoletí i další výzvy pro Českou a Slovenskou republiku do budoucna.

25. listopadu 1992 rozhodli poslanci Federálního shromáždění, že po Novém roce již žádné Československo nebude a oba státní celky se vydají svou cestou. Tehdejší hlasování o rozdělení bylo těsné, když se pro vyjádřilo 92 poslanců ze zúčastněných 144, tedy o dva hlasy více, než bylo pro schválení potřeba.



„Věděli jsme, že dva jednotlivé homogenní státy, ve kterých nebude probíhat nepřetržitý souboj o kompetence mezi Prahou a Bratislavou, budou silnější,“ vyjádřil se pozdější český prezident Václav Klaus. „Mít společné zájmy neznamená mít totožné zájmy,“ komentoval situaci Vladimír Mečiar.

„Mnozí považujeme za mimořádné, že se nám Vladimíra Mečiara do Prahy podařilo přivézt, prozradil, že již 19 let v Praze nebyl,“ řekl úvodem Václav Klaus a ocenil nenásilné rozdělení společného státu.

„Slováci, kromě nesvobody komunistické, pociťovali i nesvobodu národní. Asymetrii Čechů a Slováků slovenská reprezentace rychle uchopila, my jsme se v tom dlouho neorientovali,“ komentuje tehdejší situaci Václav Klaus s tím, že z voleb vzešlé vítězné strany ODS i HZDS rychle zareagovaly na vůli občanů a rozhodly se jednat.

V závěru úvodní řeči Klaus Mečiarovi poděkoval. Bez něho by nemohl rozpad Československa dopadnout, jak dopadl. Nemohli jsme dopustit roztržku a věděli jsme, že musíme dělat kompromisy. Jsem si tím jist i dnes a vývoj za posledních 25 let mi dává za pravdu.“

Vladimír Mečiar ve své úvodní řeči promlouvá spatra bez podkladů k zaplněným poslaneckým lavicím bývalého Federálního shromáždění a mluví o historicko-politické situaci Slovenska od dob Rakouska-Uherska.

„Slováci vznik ČSR uvítali a nikdy na to nezapomenou, protože nám vrátil mezi jiným i jazyk. Ještě v roce 1918 se na radnici v Trnavě úřadovalo maďarsky,“ vypočítává Mečiar výhody, které jim vznik společného státu přinesl.

Mezi hosty jsou mnozí členové tehdejší vlády, například exministr Vladimír Dlouhý či předseda vlády Jan Stráský a další.

Mečiar velmi negativně hodnotí působení Václava Havla v období před rozpadem společného státu. Na Václava Klause naopak vzpomíná jako na jediného, který v roce 1992 dělal na Slovensku předvolební kampaň.

Zároveň uznává, že Slovensko mělo velmi těžký start z mnoha důvodů, kdy mělo na českou politickou reprezentaci i z ekonomických důvodů mnoho hendikepů, ale nebylo možné dál cucat peníze z českého prstu a Slovensko se muselo postavit na vlastní nohy.

„Nemáme takové politiky jako Klaus a Zeman, kteří přispívají ke stabilitě státu, mít takové na Slovensku, jsme o dvě generace dále. Klaus nikdy slovo neporušil, i když tlaky byly ze všech stran,“ oceňuje vzájemné vztahy s českým premiérem.

„Model slovensko-český je model budoucí Evropy,“ domnívá se Vladimír Mečiar a dává přístup rozdělení a následné kooperace za příklad vedení EU:Založili jsme návod pro EU, která se hledá.“

Po úvodních projevech obou hlavních aktérů probíhá diskuze na témata detailů historických souvislostí vzniku ČSR i detailů rozdělovacího procesu. V té souvislosti byla Mečiarem vzpomenuta komplikovaná spolupráce s Petrem Pithartem. „Pithart byl těžký spojenec: Ráno ano, v poledne nevím a večer ne. Možná ano, možná ne.“

„Dnes již snad ani nedokážu vymyslet jediný argument, proč se společná republika neměla rozdělit,“ říká Václav Klaus. Stejně tak odmítá argument, že se mělo rozhodovat v referendu. Nebylo se totiž na co ptát na české straně, otázka byla jen pro Slováky.

Co bylo nejtěžší na dělení států? „Nejtěžší na celém dělení byl ten celek,“ říká exprezident ČR, ale nakonec zmiňuje: „V rámci bezpečnostních služeb, kterým nerozumím, tam se vždy vynořovaly problémy. Výhoda byla, že neexistovaly problémy s hranicemi. Některé dílčí problémy byly vykoupeny přátelskostí celého procesu,“ pochvaluje si Klaus.

„Kolikrát byla situace tak vypjatá, že se nedalo rokovat jinak než ve dvou. Já rokoval za pět a pan prezident Klaus za deset milionů lidí. Například v Jihlavě se mi ropzpadla celá delegace a zůstal jsem tam sám,“ vzpomíná Mečiar zpětně na jednání, která byla i podle Klause tvrdá a nemilosrdná.

„Mohli bychom drze říci, že jsme to byli my dva, kteří byli ochotní dělat kompromis,“ uzavírá Václav Klaus. „To je pravda,“ přikyvuje s úsměvem Vladimír Mečiar.





Komentáře