Zároveň se smrtí Jiřiny Jiráskové se celkem dost přetřásala kauza ohledně Lucky Bílé, která se údajně na umírající herečce vůbec nepřiživovala a fotografy si na jejich setkání pozvala jen z čiré touhy mít s Jiřinou fotku. Samozřejmě.

Všechno to vyvolalo takový správný rozruch, na chvilku se přestalo mluvit o Ornelle a jejím kokonu nebo o Ivetiných extázích před kamerami a celý národ v podstatě lynčoval Lucku za to, že je příživnice a snažila se jenom zviditelnit. Ano, jako správní mrchožrouti jsme celou dobu trpěli tak veselou erekcí, až to začínalo být nepříjemné.



A když už se zdálo, že veškerá legrace skončila, dala se Lucka slyšet, že rozhodně není zrůda a že se snažila Jiřince jen zpříjemnit poslední chvíle, s čímž souhlasíme, protože nic vás nedojme víc, než poslouchat v televizi proslov určený vaší mrtvole, kterou jste se ještě tak úplně nestali.



Lucie tvrdí, že Jiřinka celou její řeč štěstím proplakala, protože to bylo krásné. Taky bychom plakali, ale slzy štěstí by připomínalo asi stejně, jako obličej Michala Davida připomíná lidskou bytost. Nebo něco tak. To je jedno, podstatné je to, že teď budeme asi prokletí a po smrti nás nikdo nebude chtít pohřbít.

To totiž Lucka umí zařídit.