U spousty brutálních vrahů jsme zvyklí na to, že na první pohled působí nenápadným, nebo dokonce svému okolí sympatickým dojmem. Platí to i u Huberta Pilčíka. Kdybyste v době po nástupu komunistického režimu zavítali na Plzeňsko, jeho sousedé by vám řekli, že jde o milého staříka, který rád podniká výlety do lesů a sbírá bylinky.
Pilčík navíc vystupoval jako někdo, komu záleží na dobru druhých. Nechal se najmout jako převaděč a začal pomáhat lidem, kteří nesouhlasili s nastupujícím komunismem. Jenže právě tady se dostáváme k tomu, čím se nesmazatelně zapsal do historie.
Zdaleka ne všechny svoje zákazníky totiž převedl přes hranice do Německa tak, jak jim slíbil. Místo toho je brutálně zavraždil a jejich ostatky zakopal. A šel na to chytře, příbuzní obětí totiž byli přesvědčeni, že se jejich blízcí dostali za hranice a v poklidu tam žijí nový život, takže se po zavražděných nikdo nesháněl.
Právě z toho důvodu platí, že přesný počet Pilčíkových obětí není znám a může tak klidně jít o největšího sériového zabijáka naší historie. Kriminalisté s jistotou potvrdili jen pět vražd, k nimž se přiznal i samotný vrah.
Vůbec první vražda vyšla najevo 6. března 1951 po požáru opuštěné hájenky Lipovka u Nekmíře poblíž Plzně. V troskách totiž policisté našli ohořelé ostatky muže. Ačkoliv se zprvu zdálo, že tragicky zemřel v plamenech hájenky, při pitvě vyšla najevo krutá pravda – někdo ho už dříve polil hořlavinou a zaživa upálil.
Totožnost oběti nikdo neodhalil, tělo totiž bylo příliš poškozené a chyběla mu řada končetin i vnitřností. A v tu dobu ještě nikdo neznal ani jméno vraha.
A tak mohl Pilčík řádit dál. Další hrůzný objev přišel o čtyři měsíce později, když malé děti v pískovně u obce Senec objevily lidskou nohu. Nález dovedl kriminalisty až k mrtvole ženy, která byla ve značném stadiu rozkladu. Před brutální vraždou ji někdo svázal a do úst jí dal roubík. Kriminalisté následně díky analýze zubů oběti přišli na to, že jde o jednatřicetiletou Renatu Balleyovou.
Právě její vražda se Hubertu Pilčíkovi stala osudnou. Kriminalisté totiž přišli na to, že Balleyová chtěla ze země utéct společně s otcem Emanuelem, dvanáctiletou dcerou Danielou a ještě jednou příbuznou, jenže ta si nakonec emigraci rozmyslela. A to byla klíčová stopa. Policisté přišli na to, že jí zbytek rodiny stále posílá dopisy, ačkoliv Balleyová byla po smrti a její manžel s dcerou nezvěstní. Jejich příbuzná prozradila, že jí psaní nechodí poštou, ale osobně jí je nosí Pilčík. Následně spadla klec.
Kriminalisté se na podezřelého důkladně připravili a do jeho domu šli najisto. To, co tam našli, okamžitě potvrdilo jejich nejhorší obavy. Mimo slušné zásoby zbraní se u Pilčíka našly doslova haldy oblečení, které sebral svým obětem, dále doklady a osobní věci včetně šperků. Kriminalistům došlo, že Renata Balleyová není ani zdaleka jedinou obětí a že právě odhalili bestiálního sériového vraha. To ale pořád nebylo to nejhorší.
Přímo v kozím chlívku měl schovaný svůj „zlatý hřeb“. Tím byla již zmíněná dvanáctiletá dcera (některé prameny ji uvádějí také jako neteř) brutálně zavražděné Renaty Balleyové Daniela. Ještě žila, Pilčík ji měl v plánu zabít o několik dní později. Prozatím si na ní „jen“ ukájel svoje zvrácené choutky – mučil ji a opakovaně znásilňoval. Dokonce jí přímo na míru sestrojil mučicí přístroj, kterým byla bedna s dvojitými stěnami, přes kterou nebyl slyšet Danielin zoufalý křik. Spoutaná a podvyživená dívka ji měla na hlavě po několik hodin denně a nemohla si ani dojít na záchod.
Na základě důkazů v Pilčíkově domě policisté s jistotou určili další oběti, mezi nimi byl i otec Renaty Balleyové Emanuel, kterého kriminalisté spojili s neidentifikovaným tělem v hájence Lipovka. Samotný vrah potvrdil, že ho nejprve omráčil ranou obuškem, následně polil olejem a zapálil.
Následkem vyšetřování, které se rozjelo ihned po zadržení Pilčíka, se nakonec počet jednoznačně prokázaných obětí vyšplhal na pět. Ve všech případech šlo o lidi, kteří do něj vložili naději na lepší život v zahraničí. Všechny důkazy ovšem nasvědčují tomu, že bestiální vrah ukončil mnohem více životů a je tak i největším sériovým vrahem Československa. Bohužel se další mordy policistům nepovedlo na vrub Pilčíka přičíst, a to ze dvou důvodů.
Tím prvním je, že vrah odmítal s policií spolupracovat. Kličkoval, lhal a sváděl vyšetřovatele na špatnou stopu. Druhým důvodem, a tím o poznání zásadnějším, je skutečnost, že jen dva dny po svém zatčení spáchal ve vazební cele záhadnou sebevraždu. Oběsil se na dvou kapesnících, což je ještě dnes předmětem diskuzí.
Není žádných pochyb o tom, že ať už Hubert Pilčík byl, či nebyl největším sériovým vrahem naší historie, minimálně si jeho brutální příběh zaslouží pozornost kriminalistických nadšenců. Tajemné auře kolem bestiálního vraha přidává i skutečnost, že se mu ještě dnes, téměř sedmdesát let od jeho smrti, mohou lidé podívat do tváře. Jeho hlava je totiž uložena v lihu a uchována v plzeňském Ústavu soudního lékařství.
Fotogalerie |