„Film Děti Nagana by měli vidět všichni, protože mám pocit, že to období kolem Nagana bylo vlastně od revoluce jediným obdobím, kdy národ byl opravdu pospolitý. Bylo jedno, jestli je někdo tmavý, nebo bílý. Nebo jestli je někdo z Ostravy, z Brna, nebo jestli fandí týmu A, nebo týmu B,“ nechal se slyšet Vojta Dyk, když měl pozvat diváky do kina na snímek Děti Nagana.
„Všichni byli nějak více spolu a všichni se na tom Staromáku potom sešli. Vážně si říkám, že to je historicky, i když to je sportovní událost, jeden z nejdůležitějších milníků dvacátého století pro český národ,“ doplnil herec a zpěvák, jenž má s devadesátými léty spojené samé hezké vzpomínky.
„Pro mě to Nagano bylo stěžejní. Přesně si pamatuju, že jsem třeba celé prázdniny nosil dres a také jsem měl reklamní tričko olympijských her 1998. Nosil jsem to stále dokola a nepral to! Měl jsem to ve dvou kusech dokonce. A nosil jsem to třeba celé prázdniny! Dvě trička. Prostě Nagano bylo pro mě něco neskutečného!“ prozradil Vojta, jehož velkým hrdinou byl samozřejmě Jaromír Jágr.
Poslouchal leccos. Přes Nirvanu po Rage Against the Machine, Twenty 4 Seven po Maduar a k tomu operu Turandot a Carmen. Zmínil i svá oblíbená jídla z té doby.
„V devadesátkách to byly knedlíky s vajíčkem. A teď tedy musím říct, že jsem na to dostal takovou chuť, ale od těch devadesátých let jsem je vážně neměl. Co mi ještě evokuje devadesátky? Dováželi to z Ruska a měli to u nás v rybárně. Bylo to hrozně dobré. Bylo to podobné krabímu masu ve vlastní šťávě,“ zasnil se Dyk.
„Chutnalo to stejně jako krabí tyčinky, ale od té doby jsem to nikde neviděl. Miloval jsem namazat si to na rohlík. Úplně cítím tu chuť. Myslím, že Krill se to jmenovalo. To bylo super! Tak to jsou dvě věci,“ vyjmenoval srdcovky, na něž se slzou v oku vzpomíná. Kdyby mohl, jistě by vrátil nejen je!
„V návaznosti na revoluci byla společnost ještě nějakým způsobem otevřenější. Vrátil bych například určitě pevné telefonní linky a odstřihl bych chytré telefony, protože jsme se kvůli tomu hodně změnili, a ne k lepšímu. To je jen špička ledovce,“ zamyslel se herec, který si chytré telefony moc neoblíbil.
Vojta Dyk nazpíval ústřední píseň ke snímku Děti Nagana.
„Vrátil bych zodpovědnost sám za sebe. To znamená, že když někdo tenkrát řekl, že bude v patnáct hodin pod koněm, byl tam, protože nemohl nikomu zavolat, že přijde o patnáct minut později. Vrátil bych otevřenost společnosti, otevřenost k názorům, pravdu a lásku, která tady podle mě byla, i když samozřejmě spousta lidí řekne: No jo, ale potom tady byli Jonákové a další, ale to jsou výjimky!“ doplnil v souvislosti s devadesátými léty v Česku.
„Myslím si, že obecně ta společnost byla otevřenější a pravdomluvnější. A pravda ještě měla nějakou váhu. A to už nyní zmizelo...,“ dodal Vojta Dyk.
Fotogalerie |
